Životní hry
 

Je celý náš pozemský život hrou?

Hrajeme hru, do které jsme byli postaveni následky her předchozích?

Je možné, aby si i Bůh hrál?

 

No, představuji si život jako jednu velkou hru - s kulisami a spoluhráči. Celé je to vlastně do jisté míry iluze, děj a s ním související prožitky a ponaučení jsou pro hráče ovšem skutečné.

Podle mé filozofie je současná hra každého z nás následkem minulých her...a z nich vyplývajících zkušeností a poznání. Potřebujeme přesně ten určitý typ spoluhráčů i určitou kostru své divadelní hry. A pak jsme vpuštěni na jeviště života, abychom ukázali, co už umíme a abychom se učili dál.

Jak jednoduché by bylo, kdybychom tam stáli jen sami..naše rozhodnutí by měnila vše...celou iluzorní realitu. Ale není to tak, v jedné hře hraje nesčíslně mnoho lidí s větším či menším vlivem na nás samotné. Musíme se nějak přizpůsobit jeden druhému, abychom mohli soužít. Každý máme jiné poznání, jiné nahlížení na život, jiné priority, jiné vlastnosti - charakter. Každý také chceme a očekáváme od života něco jiného, máme jiný cíl.

Zaujímáme své role - ale nehrajeme je odděleně, je to souhra, interakce mezi všemi zúčastněnými.

Jsme vloženi do určité rodiny, do školy, do společnosti, spoluhráčů přibývá. Každý z nich na nás nějak zapůsobí, ovlivňuje nás - víc či míň. A nemusíme mít stejná pravidla hry. Musíme se nejen naučit nějak přijímat a respektovat druhé, ale současně se také musíme naučit umět si zachovat vlastní osobnost a vlastní vůli a cestu. 

S největší pravděpodobností se budou druzí snažit vnutit nám (vědomky či nevědomky) svoje pravidle hry. Budou to rodiče, učitelé, nadřízení, přítelé, partneři....je to celá síť kontaktů a vlivů.

Každý z nich se nějak snaží zahrát onu hru podle svých představ a svoje spoluhráče ovlivňuje. Zde se ukazuje, kdo má silnou vůli a osobnost a kdo se nechává ochotně vtáhnout do her druhých. 

 

Pokud se snažíme ovládat myšlení druhých lidí, jedná se o manipuilaci. Manipulátor se snaží přesvědčit osobu či osoby o správnosti myšlenky, názoru či jednání, které nejsou manipulovaným jedincům vlastní, či pro ně nemají dostatek iniciativy a které by tudíž danou myšlenku, názor či jednání nepřijali, nebo až s dlouhou časovou prodlevou. Vtahuje je do své hry a snaží se je ovlivnit, aby hráli podle jeho pravidel. Často je manipulátor tak obratný, že si jeho snahy vůbec nedokážeme všimnout. Pomalu a nepozorovaně přistoupíme na jeho pravidla... a myslíme, jednáme a žijeme podle něj. 


Děje se to velmi často a děje se to dlouho. Tak dlouho, dokud si neuvědomíme, že naše chtění, náš cíl, naše hodnoty leží někde jinde. A že chceme žít jinak.

 

Pokud nepřistoupíme na pravidla hry druhého člověka, nemůžeme být manipulováni. Máme právo ží tak, jak se sami rozhodneme, to je jediné správné. Jen my sami budeme zodpovědní za to, co jsme se naučili, co pochopili, kam vyrostli.

Mějme život pod svou kontrolou a nepodřizujme se hrám jiných.

POZOR - neznamená to, že nemáme brát ohledy na druhé a na jejich potřeby a jejich prostor. Ale nenechejme se vtáhnout do jejich žití a prožívání a hlavně manipulování.

Opět je tu třeba připomenout pravidla - že svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého - chce to respekt a úctu k druhým, to ano....ale uvědoměle.

Je to moc těžké to uhlídat v běžném životě, jsme vlastně denně ve víru her našich spoluobčanů, naší rodiny, našich milovaných. Zvlášť u lidí, které milujeme, je těžké si to ohlídat a uvědomit...a čím víc jsme na nich závislí a čím víc je máme rádi, tím snadněji do těchto her býváme vtaženi.

 

Není potřeba se na druhé zlobit - vždyť i my sami máme rozehrány své životní hry, ale jen si uvědomme, že to tak je.

Zvlášť v okamžicích, kdy se trápíme tím, že tento nebo ten druhý nesplnil naše očekávání (kam původně hra směřovala) či porušil pravidla nebo se prostě zachovat jinak.....

Zkusme se podívat zvrchu a říct si - "Copak se to tu děje" - a "Qui bono?" - tedy ku prospěchu koho se toto děje?

Pokud jen na okamžik vystoupíme z rozehrané hry a staneme se na moment pzorovatelem z nadhledu, nebudeme se stačit divit a najednou i třeba sebetíživější situace se nebude jevit tak hrozně (když ji nebudeme na moment osobně prožívat).

Situace (obtížná) se jeví obtížně zvládnutelná z hlediska hráče - je do situace citově vtažený a prožívá svou roli opravdu skutečně, trápí se, pláče, je rozzlobený, frustrovaný, lítostivý, může prožívat ty nejhorší emoce, pocity. 

Pokud by se tento hráč dokázal podívat na okamžik na situaci z nadhledu, rychle by pochopil, kdo kde stojí a o co v této hře jde. Ale to je velmi velmi obtížné.

 

upraveno 6.6.2015