Když si uvědomíme odkud všechny myšlenky ,emoce,starosti ,problémy,věci,situace okolnosti přichází a kde se všechny utváří a zaměříme pozornost k Tomuto postoji vážně vědomě.Tak je všechno to co prožíváme iluzorní a velmi zbytečné se něčím trápit .Protože my jsme jedinými pány všeho co chceme a nechceme prožívat,mít,nemít,dělat nedělat,říkat neříkat atp...:-)
JAK FUNGUJE MYSL?
Poslední dovou vychází spousta knížek na téma - Jak změnit svůj život nebo Jak změnit sebe.
Jsou to bestsellery, čtou je miliony lidí - a přesto opravdových změn je schopno jen zlomek lidí. Proč?
Za svůj život jsme přece zodpovědni jen my sami, píše se.
To je sice velká pravda, a dokonce jsme jediným živočišným druhem na Zemi, který má sebeuvědomění, a tím i svobodnou vůli.
Tak proč je tak těžké naprosto změnit svůj život, svoji optiku vnímání, svůj přístup k životu?
Proč si stále vybítáme stejně nevhodné situace, partnery, proč je tak těžké vystoupit ze začarovaného kruhu?
Toto bludné pohybování se v kruzích vlastních omezení bych ráda probrala v dalších odděleních, je to velmi zajímavé.
Zatím bych zde ráda řekla, že se nerodíme jako nepopsaná kniha - ale že jsme dostali do vínku nějaký "osud", jakousi stručnou osnovu našeho života.
Není dán samozřejmě celý příhěh, jen určité mezníky, uzly, kterými bychom měli projít. Sílu těchto osudovývh věcí jsme schopni svým uvědomělým životem snížit na možné minimum - nejsme tedy proti osudu bezmocni, jak si mnozí myslí. Není potřeba pouze trpně čekat a strachovat se, zda nás nepotká něco zlého.
Jednotlivé životy jsou jako navlečené korálky na niti Života naší Nesmrtelné Duše. Důležité události jsou pak zapsány na našem životním disku :o) a ovlivňují nás v současnosti. Bohužel ne vědomě - ale v podvědomí, proto je těžké si je uvědomit (tedy zvědomnit).
Současně jsme v okamžiku narození také "dostali" charakterové vlastnosti - se kterými budeme muset celý život "hrát".
Každá vlastnost má svůj "dobrý a "špatný" protipól - vlastně zde mohou nastat dva opačné extrémy....a pokud je v nás taková vlastnost zdůrazněná, vždy ji budeme mít k dispozici, jen si můžeme vybrat, který pól a v jaké síle budeme v životě používat, který pól budeme (zpočátku přísně vědomě) pěstovat.
Karty tedy máme rozdány - a je na nás, jak s nimi hru povedeme.
Jak pravdivě a spravedlivě, jak uvědoměle, aktivně a vědomě, poctivě,.....
Záleží zde hodně na naší vůli (u některých věcí zpočátku opravdu sinou vůlí, chtění, než se žádoucí změna zareflexuje a podvědomí ji přijme za svou), na tom, co chceme a čím se v mysli zabýváme.
Protože....
Protože hybnou silou celého vesmíru je MYSL.
MYSL JE STVOŘITEL.....Stvořitel celého MakroVesmíru, ale i Stvořitel MikroVesmíru (tedy každého z nás).
Věříme nebo tušíme, že Bůh stvořil MakroVesmír. Ale současně taky každé naše Já je pro sebe svým malým bohem - každé naše Já tvoří naši bytost, a ta je jedním malým vesmírem (MikroVesmírem).
Vůbec si neumíme představit, jak moc to, nač nejvíc myslíme (a navíc s tím i rezonujeme), silně zhmotňujeme a nejvíce k sobě přitahujeme. Dáváme tomu energii, živíme to, pracujeme na tom. Jak jednoduché a současně složité.
Nejsložitější na tom je, udržet všechny 3 stupínky k aktivní změně života v jednotě. Mít v jednotě nápad, myšlenku, čin, důvěřovat výsledku, být s oním přáním, cílem v jednotě, a pak se výsledek dostaví.
Nač myslíte nejvíc - na hezké věci, které chcete mít nebo na to, co nechcete, aby se stalo? Co živíte? To pozitivní či to negativní?
Ať už si myslíme (a celá naše bytost s touto myšlenkou rezonuje), že něco můžeme či nemůžeme, dokážeme či nedokážeme, dostaneme či nedostaneme, máme vždycky pravdu.
Síla myšlenky je mocná a svůj život si řídíme sami!
Pochopila jsem, že abych si mohla sama řídit a kontrolovat svůj život, je potřeba si:
1) stanovit si cíl a "zasadit semínka přání"
Pokud si přejeme něco dokázat, získat, je potřeba, abychom si uvědomili naše možnosti.
Stanovme si cíl a prozkoumejme ho.
Prozkoumejme, zda se nám dosažení cíle zdá reálné?
Leží úplně mimo naše možnosti, nebo věříme, že ho dokážeme zvládnout?
Je to v našich silách a možnostech?
Jak se budeme cítit po dosažení tohoto cíle?
Zkusme se do tohoto pocitu vžít. Jak se budeme cítit? Jsme spokojeni?
Zkusme si představit, jak se budeme cítit za rok, za dva po dosažení našeho cíle. Stále dobře?
2) "zalévat semínka přání"
Když zasadíme do hlíny opravdická semínka kytiček, nejsme tak bláhoví, abychom věřili, že bez péče vyrostou.
Když už nic jiného, je třeba je zalévat a hnojit.
I cíl, který jsme si v mysli stanovili, je třeba podpořit. Mysleme na cíl už tak, abychom ho viděli a jako splněný...a nejen viděli, ale i takřka hmatatelně prožívali onu radost jako realitu - musíme být tedy kongruentní (tedy ve shodě se vším, co s sebou plnění toho cíle přináší) s naším cílem.
Udělejme i aktivně maximum pro to, aby se cíl mohl splnit. Pokud hledáme lásku a budeme na ni čekat pasivně doma, asi nenajdeme. Budeme muset vyrazit mezi lidi nebo minimálně nažhavit nějakou internetovou seznamku. Pokud si přejeme mít titul, budeme se muset vrhnout na učení. Pokud chceme zdraví, budeme cvičit, měnit třeba stravu, a třeba i vyhledat někoho, kdo nám poradí, pomůže a podpoří...
Celá naše osobnost i naše podvědomí musí být stále v souladu s tím, co chceme dokázat.
POKUD TO TAK NENÍ, BUDE NAŠE PODVĚDOMÍ NAŠI VŮLI I PRÁCI SABOTOVAT A ÚSPĚCH SE S NĚJVĚTŠÍ PRAVDĚPODOBNOSTÍ NEZDAŘÍ, NEBO NEBUDE TRVALÝ.
Prostě bez aktivity a souznění s výsledkem to nejde, nemůžeme čekat, že nám něco bez práce spadne do klína.
3) nepochybovat
Toto patří ke kongruenci s naším cílem.
myslím, že s tím má zkušenost každý - i moje velké cíle mi v průběhu "akce" přišly natolik pro mne nereálné, nesplnitelné a nemožné, že jsem je vzdala.
Proto je dobré opravdu vytyčovat cíle spíš menší, třeba i nějaké mezníky, ale tak, aby představa jejich splnění nevyvolával v nás vnitřní rekce typ - "a stejně to nepůjde", "kolikrát jsi to zkoušela a stejně to bylo na nic", "nemáš na to vzdělání", "to není pravda",....
Pokud se v nás ozývají tyhle hlášky, bude těžké jim čelit. Pokud jsou tyto hlášky opravdu omezující a racionálně víme, že nemají pravdu (a přesto nám je náš našeptávač hlásí), je možné a velmi vhodné použít například terapii EFT na jejich odstranění).
Někdy je dobré si svůj cíl nechat pro sebe, ensvařovat se druhým..
Prostě nejlepší je důvěřovat (Bohu, Vesmíru, Absolutnu), jako důvěřujeme hlíně, že semínka vzbudí a bude je hýčkat a vyživovat, než vyrostou. Je to přece naprosto přirozený proces růstu všude kolem v přírodě.
Jako příklad - trpíme nějakou vážnější nemocí.....pokud se nám ji podařit ututlat před druhými a sdělíme ji maximálně těm, kdo nás budou pozitivně podporovat,.... a jsme dostatečně silní na to, abychom ji svými myšlenkami přetvořili k uzdravení, půjde nám to mnohem líp, než když se bude o naší nemoci psát v novinách a jako na nemocného na nás bude myslet milion lidí. Je to vždy energie proti energii.....a ta silnější vyhrává.
4) nelpět na výsledku - možná to nejtěžší. Většina lidí zaseje, přeje si a prostě CHCE, aby jim to přání vyrostlo, urputně a vytrvale, přehnaně řečeno - nakonec žijí jen pro to přání ....a tím se všechno brzí.
Tohle znají třeba maminky, které chtějí miminko a nedaří se. Nakonec jsou skoro jako posedlé touhou po děťátku a ono stále nepřichází. Hodně z nich v okamžiku, kdy se smíří s bezdětností, kdy se rozhodnou pro adopci, kdy se přestanou moc urputně snažit - otěhotní.
Opět je to přirozený jev...když se něco příliš napíná, příliš se na něčem lpí, příliš se tlačí na pilu, tak jde všecho šejdrem anebo nejde vůbec, všechno se to zablokuje.
Člověk má konat všechno ODPOUTANĚ AKTIVNĚ. Velice velice těžké pro lidi s pevnou a silnou vůlí....kteří něco CHTĚJÍ.
Udělat maximum toho, co jde...a pak to nechat růst, zalévat a pěstovat, ale nečekat každou minutou, KDY už...
A pak ze semínek vyrostou rostliny a plody a můžeme sklízet.
.................................
A ještě dodatek, hodně důležitý!
A když to vezmu "odborněji", pak Bůh je stvořitel naprosto všeho, co je i není, prostě všeho, i nás samotných.
Bůh a vesmír je Makrokosmos - užívá se symbol hexageramu - člověk sám je Mikrokosmos - užívá se pro jeho označení symbol pentagramu. My jsme malými bohy pro náš vniřní svět - a tvoříme stejně jako bůh - MYSLÍ.
Když to shrnu, pak tedy - Vesmír je mentální (myšlenkový), tedy stvořený Boží myšlenkou - on Bůh nic jiného původně neměl, jen svou tvořivou Mysl, jenže za Bohem se skrývá VŠE, vše co je i není, obrovská Tvořivá síla....a její součástí jsme i my.
Ale i my jsme malými bohy sami pro sebe, jsme tvořitelé našeho vniřtního světa - Mikrokosmu (Vesmír ja Makrokosmos), a proto si pro sebe můžeme vytvořit taky "vše", ale zas pouze to - stejně jako Bůh , nač stačíme - nač tedy dosáhneme a co je eventuelně v souladu s Makrem, ale současně i s naší energií, s naší minulostí, s naší silou a vlastnostmi.
Jen to vše máme k dispozici, co máme již uvnitř sebe stvořeno.....co uvnitř sebe máme. To, co si bereme s sebou na druhou stranu po smrti a co je uvnitř naší duše stále.
A každý má stvořeno něco jiného....
Proto někomu jde tvoření toho svého světa lépe a někomu hůř - opírá se to o to, jaké vlastnosti máme dané, jaké zkušenosti a schopnosti máme uvnitř a ještě navíc - jaké činy (tedy karmu) - máme za sebou.
Nekoukejme tedy nikdy, co dělá soused, nezáviďme, můžeme se inspirovat, to ano, ale prostředky si musíme zvolit sami - protože nikdo nejsme stejní a každý máme v sobě uvnitř k dispozici něco jiného. Překážky má v sobě a kolem sebe každý, ale každý je překoná svou vůlí (to máme společné, potřebu vůle), ale jinak - každý má své vlastní způsoby k překonávání a ke tvoření nového. I budoucnosti.
Diskusní téma: Síla myšlenek
HLEDÁNÍ SEBE SAMA
Datum: 22.07.2013 | Vložil: zuzka
Velmi si přeji odpustit sama sobě i ostatním za vše, co se mi v životě přihodilo. Snažím se hledat v každém člověku dobro, čtu momentálně hodně knih, ale pak ve skutečném životě nevím, jak se v určitých situacích zachovat a nedělat stejné chyby jako doposud. Nevím, jak se bránit lidem, na které pohlížím s láskou, ale intuitivně cítím, že mě dostává "dolů"maniulátor, který ví, co je má slabost a sice můj strach, ať nikomu neublížím.Vím, cítím, čtu a pak stačí maličkost a jsem zas v minulém životě.Vím, že žiji TEĎ V PŘÍTOMNOSTI, pořád se snažím o změnu, chci to a přeji to i VÁM OSTATNÍM, S LÁSKOU.....
Re: HLEDÁNÍ SEBE SAMA
Datum: 15.09.2013 | Vložil: Petra
Chtění a přání je strašně silné, zvlášť takové to vnitřní. Odpuštění je potřeba, hlavně to totiž osvobodí nás od hněvu, zášti, nenávisti - spolu se závistí nejvíc člověka ničí.
A že se hned nepovede odpusit všem? To určitě ne...ale každý kousek dobrý.
Nejlepší je uvědomovat si, snažit se chápat i druhé, jejich pohnutky, strachy, touhy, nakonec třeba zjistíme, že se nemáme proč zlobit. Pak je snadné odpustit.
Neznamená to se už nikdy nerozzlobit. Pokud už určité emoce máme, není dobré je uměle skrývat vevnitř, plnili bychom si svůj vnitřní papiňák...a to také není dobře.
Důležitý je úmysl...a snaha. Nemusíme být doknalí hned.
A samozřejmě důležité je žít tady a teď..co bylo, bylo.
:o)
Re: HLEDÁNÍ SEBE SAMA
Datum: 30.01.2015 | Vložil: Vladka
Mila Zuzko,
a to je prave ono,Vy,aby jste musela pokrocit duchovne dale musite si projit urcityma lekcema. Tim prochazi kazdy. Napr.pokud nekdo utoci na Vase slabe misto,musite se ozvat. Nesmite se nechat ponizovat ani atakovat. Nesmite se bat rict tomu cloveku v ramci slusnosti at Vam da pokoj. Musite se naucit chranit sama sebe. To,ze v kazdem hledate dobro a lasku je od Vas velice hezke a uctyhodne,ale POZOR! Nedrzte si u sebe lidi,kteri Vam jakymkoli zpusobem ublizuji. To nespeje Vasemu rozvoji. Pokud jste placha,nekdy to muze byt trosku tezke v sobe najit odvahu a postavit se utocnikovi,ale jednou v sobe tu odvahu najdete a slusne cloveku reknete,ze ho nepotrebujete a nemate zajem na kontaktu s nim. Lidem odpoustejte,ale nikdy nezapomente na to kdo Vam ublizil. I Vy sama sebe musite chranit.Nikdo nema pravo po Vas slapat. Pokud ma byt Vasi ochranou to,ze s nekteryma lidma vyvazete kontakt,udelejte to. I VY si zaslouzite nejvyssi dobro.
vzajemné pomahani
Datum: 26.04.2013 | Vložil: jirina
lidi by si meli vzajomne pomáhat, a né si škodit, závidet atd. Potom by bylo na tomto svete opravdu lépe. Vždyt pomáhat a odpouštet, je naše povinost. Skusme být k sobe dobrý a pomáhat si.a chránit i naše zvířatka,neubližovat nemej tváři. Prosím skúsme to. dekuji
poznatek z tohoto světa
Datum: 13.09.2012 | Vložil: Marie
ČLOVĚKU,KTERÝ MI UBLÍŽIL,JSEM DALA SVOBODU A TED´HLEDÁM SAMA SEBE A SNAŽÍM SE MÍT RÁDA,JDE TO VELMI TĚŽCE,VYROVNAT SE S MINULOSTÍ A ZNOVU ZAČÍT ŽÍT, KDYŽ MÁTE SRDCE ZLOMENÉ A JEN MALOU NADĚJI V SOBĚ A ŽÁDNOU PODPORU OD DRUHÝCH
Re: poznatek z tohoto světa
Datum: 19.12.2012 | Vložil: Katka
Maruško,jsme na tom podobně,bohužel.Jenže nevzdávejme to,najděme v sobě tu sílu,je tam jen ji dejme možnost pomoct nám. Vše co se děje,se děje kvůli něčemu.Vždy je hůř,aby bylo líp či nejlíp.A až bude zase nejlíp,udělejme vše proto,aby to tak zůstalo co nejdéle nebo nejlépe navždy.Dodejme si sílu vzájemně a věřme,že i druzí nám ji přejí nebo dokonce posílají.Vždy to tak je,věřte:-) Katka
Poznatek z tohoto světa :))
Datum: 09.12.2010 | Vložil: Petr
Mockrásné a skutečmé osobně stím taky pracuji, je jen škoda že většina lidiček to nevyužívá a neumí stím pracovat. . . a nebo racují jen ve prospěch sebe a zničení tohoto světa
Byloby na světě lépe a lidičky by byli štasnější a spokojenější .......................
Přeji vám krásnější den
Klid a mír začíná u mně
Re: Poznatek z tohoto světa :))
Datum: 10.12.2010 | Vložil: Petra
Lidi i zatím neuvědomují (většina lidí), že jako lidstvo tvoří jeden organismus, jeden celek.....a když ubližují sobě, ubližují i druhým a obráceně....
Moc si přeji, aby nám všem na světě bylo dobře.... :o)