Naše Já, karma a osud
Abychom pochopili, co doopravdy se za těmito slovy skrývá, musíme opět začít z větší šířky.
Kdo jsme, proč tu jsme a kam jdeme?
Odmala jsem přemýšlela jak to, že moje Já je zrovna moje....že Já jsem Já....a že koukám právě z okýnek těch mých očí. A že jiná Já jiných lidí vedle mě vnímají vlastně to samé, ale jinak. Že naše vnitřní Já se liší...ale to vnímání sebe samého máme každý stejné. Tolik Já kolem....každý se svým světem, se svým osudem, se svou minulostí.
CO je tam uvnitř, co je to - to ono Já?
Každý z nás jsme svým vlastním JÁ a ono JÁ je individuální, jedinečné. Jsme samostatné bytosti, a přesto spolu jako lidstvo svázaní a projevujeme se také jako celek. Nejdůležité ale cítíme pro nás to, co ovlivňuje nás samotné - jako jedinečné jedince. Vnímáme náš stav, to, jak se cítíme, co prožíváme a jak nám je, to nás nejvíc zajímá, tím žijeme. Všichni si přejeme, abychom se měli co nejlépe, abychom byli co nejšťastnější, nejradostnější, nejmilovanější.
Ptáme se, kde vzít osobní spokojenost, osobní štěstí, jak to udělat, abychom byli zdraví, v pohodě a žili zahrnuti láskou. Ale jen zlomek lidí je se svým životem spokojeno.
Staré přísloví říká, že to, jak žijeme nyní - v současnosti, vypovídá o tom, jak jsme žili v minulosti a i o tom, jak budeme žít v budoucnosti.
Každým okamžikem nyní si tvoříme svoji budoucnost...ale současně - naši přítomnost prostě a jednoduše ovlivňuje minulost, to co už bylo, to, co jsme už kdysi vytvořili.
Minulost, ta už se zpětně ovlivnit nijak nedá, to už BYLO.
KARMA
Každým okamžikem života si vytváříme karmu. To není negativní pojem, má neutrální význam. Toto slovo karma pochází ze sanskrtu, z nejstaršího indického jazyka. Znamená čin, osud, vyrovnání, princip akce a reakce. Opakem je skovo DHARMA = řád, pořádek.
Karma , jak jsem řekla, má neutrální význam, i když mnozí ji spojují s něčím, čeho je třeba se bát, s něčím těžkým, negativním. Je to ale jen zákon příčiny a následku, tedy zjednoušeně toho, co všichni znáne - "CO vyšleš, se ti vrátí"...a "Boží mlýny melou..." Na tomto principu je postaven i Zákon přitažlivosti.
Lidé ji spojují s trestem - ale ona pouze vyvažuje energie....to, co jsme vyslali, se prostě vrací. Ne pro to, aby nás tyto události potřrestali, ale proto,abychom pohopili sílu našich skutků.
...................................
Víme tedy, že sklízíme a budeme sklízet to, co jsme zaseli, a to po všechny naše inkarace. A pokud si to člověk uvědomí, častokrát se začne bát a třeba se i obviňovat. Ale musíme si opravdu uvědomit, že co bylo, bylo, změnit se to nedá....a důležité pro nás, nejdůležitější, je to, co se děje právě TEĎ!
Právě od této chvíle, od tohoto okamžiku si můžeme říct a předsevzít si, že svůj život změníme a tím změníme to, co bude a můžeme to změnit tak moc, že by nás to ani nenapadlo..... ale minulost - s tou se už hnout nedá...musíme ji přijmout, poučit se z ní, napravit to, co jde... Žádné návraty do minulosti jako ve filmech sci - fi nejdou doopravdy udělat.
.....................................
Proč se někomu děje to a to, diví se lidé, vždyť to je takový hodný člověk?
Tady je důležité si uvědomit, že tu nejsme jako lidé poprvé.
Jistě nikdo z vás, kdo čtou tyto stránky, není poprvé člověkem. Ani podesáté, ani posté, spíš už máte za sebou několik set jednotlivých lidských inkarnací, od těch nejnižších, kdy lidé žijí spíš jako zvířátka (takovým animálním způsobem, kdy čekají, jak se co vyvine, co jim kdo dá, když nedá, ukradnou si, kdo se o ně postará, neřeší, co budou zítra jíst, kde budou spát, co bude dál....) až po ty životy, kdy se začínáte pomalu zajímat, co a jak v životě funguje co je "za" tím hmotným 3D světem.
Myslím, že naprosto logicky vyplývá z toho, co vidíme a známe, že člověk nemá jeden jediný omezený život, do nějž by přišel s jakýmsi "náhodně" vybraným osudem. Vždyť by to bylo jakoby nespravedlivé, kdyby Stvořitel jen tak namátkou vybral pro jednotlivé lidi náhodně jednotlivé osudy - a že je to kolem nás vidět - jak moc se liší životy různých lidí....někdo se narodí hluchoslepý, někdo se znetvořeným tělíčkem, někdo s HIV, někdo do bohatství a lásky....a rozhodně nás napadne, že to není dáno jen tak třeba Božím losem nebo náhodou.
A že by žádný Stvořitel, žádná Síla, která by "dohlížela" na běh věcí, neexistovala a vše by se dělo náhodně? To zase asi napadne každého, že to by nešlo...to už bychom tu nebyli, neexistovali bychom, protože dávno zpět by vznikl chaos a zánik. Protože nic, kde není jasné jakési vnitřní vedení - systém, zákonitosti a principy, nemá dlouhého trvání. A u nás na světě se ale přece všechno děje přirozeně samo od sebe, vyvíjí se to jakoby samo, bez ničího zásahu....nikdo do toho záměrně nezasahuje (pouze výjimečně), ale jinak žijeme ve světě evoluce.....kde jsou ale dané principy, podle nichž se věci dějí.....určitá pravidla. Nic není chaotické, vše se řídí podle těchto principů a existuje to miliardy let.
Jedním z těchto důležitých lidských principů je právě princip akce a reakce, příčiny a následku. Když se vrátím k tomu, proč tu jsme - abychom se vyvíjeli, dosáhli nakonec Boží dokonalosti a Lásky - pak toto příčina a následek je Cestou, jak k tomu Cíli dojít.
Proto se říká, že Cílem je ne dosažení tohoto Cíle, ale Cesta k Cíli sama o sobě...protože právě na cestě poznáváme, cestou moudříme, učíme se, zdokonalujeme se, získáváme vlastnosti takové, které máme na konci Cesty mít, abychom byli stejní, jako je Bůh sám. A nejvíce se člověk naučí vlastní zkušeností stejně jako děti, vždyť také jakoby dětmi na naší cestě dlouho jsme). Ne na druhých se učíme, i když moudří se dokážou učit i od druhých a některé jejich chyby sami neopakují, ale nejvíce si člověk zapamatuje to, co sám na vlastní kůži prožil.
TOHLE JE TEDY KARMA - akce a reakce, příčina a následek. Není špatná a dobrá karma, je to jen prostě všechno to, co jsme si kdy do pytlíčku, který v životě táhneme s sebou, za svého předchozího života vložili a co nás nyní - někoho víc, někoho méně - brzdí anebo podporuje v chůzi, v našem životním putování.
Občas se totiž něco z toho pytlíčku vysype a my to musíme nějakým způsobem dát do pořádku, buďto zamést pod koberec a dělat, že tam nic není, nebo to překročit a utéct, nebo vrátit do pytlíku ještě o kus víc umolousanější i s prachem z cesty anebo - poctivě vyčistit, sebrat kousek po kousku ...a pak - najednou zjistíme, že když se nesnažíme podvádět a šulit, že když se stavíme k situacím a druhým lidem a vlastně i sami k sobě v životě pravdivě, když se snažíme napravit věci, na které nejsme v životě hrdí, když se umíme omluvit, usmát, pohladit, poděkovat....že najednou SAMA OD SEBE nám ta zátěž z pytlíku mizí. A protože už víme, jak co bolí a jak je ta zátěž těžká, najednou už určité věci neděláme, nemáme potřebu je dělat, protože víme, že cokoliv uděláme tomu nejmenšímu z nejmenších, jako bychom dělali sami sobě. A samozřejmě to má i tu druhou stránku, spoustukrát máme v pytlíčku podporu pro naši cestu.....pokud jsme strčili do naší osobní banky to dobré - máme cestu daleko jednodušší.
Časem pak touto zkušeností (že dobré pro druhé přináší dobré jemu samotnému a opačně) člověk přijde na to, že nic, co udělá, se neztratí...a že vše, co dělá v dobrém či zlém pro druhé se mu prostě vrátí.....že to dobré potěší a to špatné dokáže hodně bolet....a zjistí, že už nechce nikomu tuto bolest způsobovat a že si postupně shromažďuje - už jakoby automaticky, od srdíčka - do pytlíčku prostě a jednoduše jen to dobré.
Pamatujme si, že VŽDYCKY jde hlavně o úmysl, s čím co člověk dělá!
Říká se, že pokud pomůžeme sobě, pomůžeme druhým, a pokud pomůžeme druhým, pomůžeme sobě. Totéž platí pro ublížení. To je velká pravda.
Spousta lidí dělá právě tu chybu se svým pytlíčkem (s osobní bankou), že dělá, že se vůbec nic nevysypalo, že vůbec nic nevidí a nebo to zakopne pod ten koberec....zamete a myslí si, že na to vyzráli...ne ne, kdepak....ten bordýlek se sebere sám.....nabalí k sobě ještě další, utíká za námi..a šup zpátky do pytlíku....NIC se neztratí....člověk může ošulit druhého, lidské zákony, ale sám sebe NE - nikdy....má vše na svém osobním účtu....stačí to jen vybrat. Nu, a někdy je mu prostě vybráno....když to nejméně čeká a nejméně se to hodí.
No, a když se naučíme na ty své chyby a sami na sebe podívat pravdivě, zjistíme, že - jsme postupně v sobě našli svoje vlastní svědomí a jakoby vnitřní morálku, která nás už nenechá, abychom druhým vědomě ublížili. Najednou nepotřebujeme světské soudy, najednou nepotřebujeme vyšší dohled, ale stačí nám to uvnitř nás - vlastní svědomí, co nám nedovolí dělat nic, co považujeme za špatné. Ne proto, že bychom se báli potrestání světského soudu nebo Boha, ale kvůli nám samotným, abychom měli před sebou čistý štít...abychom se sami za sebe nemuseli stydět a mohli se i sobě podívat do očí. Abychom měli uvnitř sebe pokoj, čistotu, spokojenost a radost.
No, a pak s údivem zjistíme, že ta zátěž z pytlíčku zminula sama od sebe mizí, že osobní banka obsahuje víc toho dobrého a - že jsme našli sami sebe...a moudrost.
.....
To všechno, znovu opakuji, vůbec neznamená, že nikdy nemůžeme udělat chybu, všichni dělámw "chyby" až do té doby, dokud nejsme dokonalými - a nikdo to po nás ani nežádá, abychom chyby nedělali, protože člověk není neomylný.
Ale - opravdu jde o ÚMYSL v činnosti a tvoření. Jde o to, s jakým úmyslem děláme to a ono, co nás k tomu vede. Proto leckdy neradi druhému i ublížím, aniž bychom si to uvědomili, ale pokud jsme to udělali s úmyslem dobrým, jen z neznalosti, je nám častokrát úplně "odpuštěno".
A pozor ! Je to i naopak.
Můžeme hodně a núnavně pomáhat druhým, ale pokud je to například s úmyslem pozvednout svou důležitost, udělat se výjimečnými, být něco víc - pak nula od nuly pojde. I tady jde opět o úmysl.
Nejlépe je "hodnocen" skutek, který je vykonán pro druhé bez jakýchkoliv postranních úmyslů, prostě jen tak, od srdíčka, jen tak mimochodem a z lásky k druhému. Sem patří i soucit s druhými - pokud jakákoliv cizí smutná situace pohne s naším srdíčkem, je to moc dobře.
A tak nakonec je víc třeba ceněn skutek obyčejného kluka, který pomůže staré babičce s hůlkou ze schodů, než třeba některého imaginárního léčitele, který léčí nějakého významného člověka. Protože je důležité - proč onen skutek každý z nich udělal... Kluk asi proto, že mu bylo nemohoucí babičky líto, léčitel třeba proto, aby si dodal vědomí vlastní výjimečnosti, byl na sebe pyšný, posílil své Ego.
Je rozdíl být pyšný a hrdý.
Je rozdíl mít víru a důvěru.
Je rozdíl používat Ego nebo své Já.
V tom prvním případě se právě uplatňuje Ego, v tom druhém Já.
A jak se liší Ego od Já ???
EGO je "osobní", Já je nestranné.
Já nevyvolává osobní postoj a nepůsobí na emoce, Ego ano, to je emotivní.
Postupně se člověk vývojem dostává ke svému Já a k jeho preferování před Egem....a pod tímto Já bude jednat moudře, vyrovnaně a bude si uvědomovat spojení s druhými lidmi, jednotu s nimi.
Neznamená to, že člověk své Ego potlačí úplně, to v životě s druhými úplně nejde, ale rozhodující slovo v jeho myšlení, slovech i jednání bude mít Já.
Pokud by to dokázali všichni, bylo by na světě krásně....a možná by vzniklo něco, co se původně idealisticky nazývalo slovem "komunismus"....ale bylo by to přirozené a láskyplné :o)....a co v této době nemůže a ani dříve nemohlo fungovat tak, jak si ti původní tvůrci představovali, a to z toho prostého důvodu, že většina lidí v první řadě myslí skutečně jen a jen na sebe a je pod vládou svého Ega.
Báseň Boženy Šponarové - OSUD
Ať DĚLÁŠ co chceš
jeho SKRYTÁ kamera
všechno ZAZNAMENÁVÁ,
každý krok i lež.
Vždy NĚCO má proti tobě,
žalobník, KTERÝ žaluje
ve dne V noci
a CHECHTÁ se:
má TĚ v moci.
Zaplatíš tvrdě NEŽ tě pustí,
Ale i tak ví: MÁ TĚ V HRSTI.
Ani SMRT tě nezachrání!
Šaty vyklouznou A ty -
ty ZUSTANEŠ mezi PRSTY!
Ale jednoho SE bojí,
že ho poznáš v ZAKUKLENÍ!