Chci moc poděkovat VELKÉMU MUTABA za úžasnou práci, kterou pro mě udělal, když mi pomohl zachránit mé manželství, můj manžel požádal o rozvodový dopis kvůli malému nedorozumění, které jsme měli v posledních několika měsících, A já nikdy chtěla jsem to, protože svého manžela tolik miluji a všechny naše investice byly společným podnikem a nechci být daleko od své rodiny a mých dvou krásných dětí. Můj přítel mi řekl o VELKÉ MUTABĚ a o tom, jak jí také pomohl s jejími manželskými problémy, takže jsem ho musela kontaktovat, protože chci zabránit manželovi v dokončení rozvodového dopisu a chci udržet svou rodinu pohromadě a poté, co jsem ho kontaktovala, jsem bylo mi řečeno, co musím udělat, a když jsem měl začít vidět výsledek, udělal jsem, jak mi VELKÁ MUTABA řekl, a po 3 dnech mi můj manžel zavolal a začal mě žádat o odpuštění a všechno to pro mě bylo jako sen a my všichni spolu opět žijí šťastně a to díky VELKÉ MUTABĚ. můžete mu poslat e-mail: greatmutaba@ gmail. com nebo si ho přidejte na whatsapp +2348054681416

Chybí kontakt (email.adresa)
vrací se mi porád kašel, chci zkusit ten cibulovej čaj--ale co znamená "cibule, kterou nakrojím"-co je "nakrojim"? Já umím jen krájet na kolečka, kostičky atd. , ale nevím jak je "nakrojim" ?

A s tou vyluhovanou cibulí co? ..na chleba , do polívky nebo je to už na vyhození ?

Odpoved na dotaz, ktory som poslal mi mozete zaslat na martin_toth@centrum.sk

Dobrý den,
v loni na podzim jsem neplánovaně otěhotněla, dítě jsme si nechali, vše probíhalo dobře, přestože mi bylo již 40. V 33 týdnu těhotenství si dítě nějak zamotalo pupeční šňůru a zastavil se přívod kyslíku, a tak umřelo. Přestože jsme ho neplánovali, tak jsme se na něj moc těšili. Máme sice už dvě děti ale nedokážu pochopit, proč se to stalo, k čemu to bylo dobré. S dítětem jsem v mém věku absolvovala všechna vyšetření a bylo absolutně zdravé, nedokážu se s tím smířit a přijmout to.
Děkuji za odpověď a Váš názor.

aha

Dobrý den.

Poslední dobou se mi občas stává, že se mi zablokuje krční svalstvo a nemohu pohnout hlavou. Naposled se mi to stalo i tak že se mi z toho spustila migréna která trvala dva dny. Většinou se z toho nehroutím. Můj nový přítel řeší hodně problémů, jsem si často velkou oporou a i když se vidíme málo, jsme si pořád zvláštním způsobem nablízku. Včera, bolel krk pro změnu jeho. Poprosil mě jestli bych mu ho nenamasírovala. Pro mě to byla skoro pocta, málokdy si sám řekne o pomoc. Tak jsem tak udělala. Bylo to příjemné pro oba. No a pak jsme si dělali čaj, já se otočila a zablokoval se krk mě :D Ale není to tak zlé, bolest tam není jen se musím hýbat opatrně. Často mám nevysvětlitelné depresivní stavy. Někdy se s odstupem času dovím, že řešil složitou situaci ale mě o ní neřekl aby mi to nebylo líto. Můžeme na sebe být nějak napojení, že se to projevuje i takhle fyzicky? Nebo mám v sobě bloky, které to způsobují? Hodně spolu mluvíme otevřeně a víceméně o všem. Někdy mám pocit, že spolu si vysvětlíme co se nám v životě děje a pomáháme si vzájemně to pochopit. Děkuji za odpověď Alena

Prosim co mam delaat mam obrovsky strach ze samoty.... a jak jsem s ,,prateli,, nedokazu jim rict to co bych chtela kricet do nebe abychje nevyplasila a mohla byt dale jak rikaji :) slunickem matka se me od narozeni boji opovrhuje mnou a ja se jeste v zivote nikomu nesverila ... kdyz jsem to zkousela byla jsem pry blazen nebbo divna ... prosim o nejaky blizsi kontakt na nejkeho dalsiho andilka ktery vi... abych si nasvete neprisla sama

Pocit osamocení je strašný, souhlasím...samota jako taková může být ale i moc hezká. Jde o to, jak se v tom cítíte :o).
Člověk, dítě, které se cítí být oddělený do maminky, od rodičů, od rodiny, se cítí v nebezpečí. Necítí se nikdy doma, necítí se nikde chráněný, nemá kde spočinout.
Přesto NIKDO není doopravdy sám. To je jen pocit a někdy může být TAK skutečný! Největšího pomocníčka a ochránce máte v sobě...je to kousíček Boha, Vědomí, Absolutna - nikdy Vás to neopouští, vždy je "to" s Vámi. Někdy se Vám to může jevit jako andělíček, klidně i celé zástupy andělíčků, když si budete přát.
Toužíte po lásce a jednotě a přitom to nevnímáte, že to ve Vás je, že to je, že to už existuje :o). Tam člověk najde bezpečí, spočinutí, pocit Jednoty.
Strach může růst a může se mu dařit jen při pocitu Oddělenosti a nevědomosti, ale ta není v srdíčku, ta je jen v Mysli.
Je jasné, že ten člověk, který nezažil nikdy v tomto životě pocit spočinutí v maminčině náruči, to má mnohem mnohem složitější, cítí se bezprizorní, osamocený, v nebezpečí, opuštěný. Ale doopravdy to tak není, to je jen dojem, jen iluze, jen ten pocit.
Kdybyste si představila Velkého moudrého laskavého tatínka a jeho nekonečnou ochrannou náruč...kterou má pořád otevřenou. Vy se od ní můžete vzdálit...ale je to jen Vaše rozhodnutí. Anebo se do té náruče můžete vrátit a spočinout v ní...oddat se té nekonečné lásce, konečně být v bezpečí. Ale to znamená mít Víru, Důvěru...někdo ji hledá přes církev, přes nějaká společenství, někdo ji najde sám v sobě...v tom okamžiku pocit Osamocení končí...
Nejste sama - a nikdy jste nebyla a ani nebudete, pokud si to nebudete přát a ze své vůle to žít. :o)
Najděte si někoho, kdo Vás třeba přes ty první začátky chytí za ruku a pomůže s těmi nesmělými krůčky...je spousta lidí, kteří Vám mohou pomoci.

Dobrý den.Před rokem a půl my zemřel tragicky syn.Mám ještě 17 dceru a 27 syna a pozemřelém synovi mi zůstal 2 vnučka ,která nás navštěvuje.Od té doby naše manželství jde z kopce manželem se neustále hádame.Vždy když dojde k hádce tak mně je vyčítanou že jsem pořád špatně naladěná,že jsem blázen že mám nechat lidi žít já všem že řídím život už dál nemůžu nejraději bych vztah ukončila a skusila žít bez něho jestli by jsme bez sebe vydtželi.Poradte mi Děkuji

Dobrý den,
vyrovnání se se smrtí je vždycky obtížné. Je to něco, co je definitivní, nevratné a většinou to nějak změní život člověka, zvlášť maminky, které zemře její dítě.
Zažila jsem něco podobného s mou babičkou, které také tragicky zemřel syn - můj tatínek. Vlastně nikdy se s tou smrtí pořádně nesmířila. Na jedné straně je to lidsky pochopitelné, je tam ale ALE....
Myslím si, že JE důležité určité věci zpracovat a nakonec přijmout. Kvůli sobě, kvůli druhým, kteří zůstali a vlastně i kvůli tomu zemřelému.
K tomu zpracování a přijetí buď může dojít naprosto přirozeně časem, nebo může pomoci někdo, kdo se zabývá psychoterapií - často tyto věci řešíme s mými klientkami, protože smrt v nějaké formě se nevyhne nikomu.
Takhle přes písmenka bych Vám snad jen řekla, abyste si nic nevyčítala a byla k sobě shovívavá, abyste dala prostor smutku, určitému hněvu atd....všem těm fázím, které ono truchlení prochází...ale snažila se neutápět se v sebelítosti a destrukci sebe a okolí. Pokud někdo blízký zemře, tomu dotyčnému je vlastně dobře, odejde jen ze své tělesné schránky dál...dušička nikdy neumírá, jen odkládá tělo, takové to pozemské vozítko...a my smutníme. Ne kvůli tomu dotyčnému, ale kvůli sobě, že jsme tu zůstali bez něj a že nám moc moc chybí...a dětem a svému dalšímu okolí. Je to pochopitelné a máme to tak všichni více či méně.
Ten člověk, pokud jsme s ním měli pěkný vztah, nám prostě bude chybět. Je to vlastně pro toho člověka určité vyznamenání, je to vlastně potvrzení toho, že byl milujícím a milovaným člověkem.
Ale současně to chce se snažit, abychom žili dál. Snažit se neprotahovat jednotlivá smutnící období....netopit se donekonečna! To, že milovaný člověk odešel, ještě neznamená, že náš život také končí. To tak přece není, my tu máme ještě nesplněné úkoly! Co ti ostatní, které máme rádi a kteří milují nás? Život je tam, kde je přítomnost, tam kde máme své tělo, neohlížejme se tolik do minulosti, žijme přítomností, to je jediná realita...a těšme se na budoucnost.
Tady je hlavně důležitá Láska, prochází všemi "dimenzemi" a je cítit na dálku...projde vším...Láska Vašeho syna Vám zůstala ve Vašem srdíčku, stejně jako to, co on (i nyní) cítí z Vás. Co by Vám asi řekl, kdyby s Vámi mohl nyní promluvit? Byl by rád, že smutníte a že se Vám rozpadá manželství? Byl by rád, že byste si dobrovolně chtěla vzít život? Co by Vám asi řekl? Možná by Vás poprosil, abyste přestala smutnit a plakat, protože ho to zraňuje a bolí, zatěžuje už příliš...nevím...
Prociťovat Lásku ano...ale ne lítostí člověka stahovat zpět...
Zatím jste na bolest dva. Byl to syn vás obou....oba vyjadřujete svou bolest jinak. Váš manžel ztratil syna (trápí se naprosto stejně jako Vy, jen jinou formou) a ztrácí i Vás. Vzpomeňte si, jaký život jste vedli, co všechno prožili, jak jste společně vychovávali děti, můžete spolu bolest sdílet, ale i se radovat z pokroků, z dalších dětí, z vnoučat, z dalších dnů.
A co Vaše další děti? CO 17tiletá dcera, necítí se ztracena, opomíjena, taky zraněná a sama? Tady je potřeba dát tu energii...ještě vás oba potřebuje - moc!
Omlouvám se, že odpovídám tak pozdě, nechodí mi upozornění na mail, že mám nový dotaz....Ale snad ještě není pozdě. Byla by škoda pokračovat v destrukci...teď je možná už čas začít opět stavět ten hezký a pozitivní domov - pro radost všem zúčastněným. Váš zemřelý syn tu fyzicky není, ale žije dál ve svých dětech, v jejich genech, ve vašich srdíčkách. Myslete na něj s Láskou, ne s lítostí...ubližovala by. Je čas na další krok...ale ne k destrukci, ale vystavět něco hezkého, otevřít oči a podívat se na svět....na ty lidi, kteří k Vám patří a kteří Vás potřebují - TADY je potřeba "pracovat" a konat...zde je potřeba nyní být!!!!
I když se to může zdát velmi velmi těžké.
Přeju Vám moc sil....a lásky.
Petra