Když přijde těžké období
Jako vše, tak i lidský život se pohybuje v cyklech, v sinusoidě, takže jednou jsme hodně nahoře a jednou dole, a je dobré si na to vzpomenout, když procházíme obtížnou etapou - že i ta jednou skončí a půjdeme dál. Je potřeba ji přestát v co největším klidu - zvláště pokud člověk ví, že pro vyřešení už udělal maximum a víc už není v jeho silách.
Je dobré konat spíš konstruktivní věci, nebo někdy je potřeba jen být v klidu a jen tak mírně kormidlovat svou loďku přes obtížnou část řeky života, abychom se v ní udrželi bez větších šrámů.
Není dobré v téhle etapě násilně a panicky bořit, ničit, dělat ukvapené velké zásadní zásahy a rozhodnutí, kterých bychom později litovali..
Krásná období se líbí všem, ta těžší ale snáší každý jinak, a také se trápí každý jinak. Pro jednoho je katastrofou návštěva tchýně, jiný zvládne s téměř stejnou stresovou zátěží smrt v rodině. Záleží na našem prožívání a na našich vlastnostech, jak se k jaké události postavíme
Dokonce se dá na ta těžší období připravit a uvědomit si, oč v nich jde...a jak jedno období brzo vystřídá to druhé....a že tomu můžeme sami napomoci, abychom se přes těžká období života dostali bez velkých ztrát a poranění.
Pokud se dostaneme do těžkých chvil v životě, často propadáme panice a snaze vyřešit vše co nejdřív a za každou cenu, že už nikdy neprožijeme to hezké, a vršíme ve spěchu a děsu jednu chybu za druhou. Pak mohou, a zbytečně, vzniknout obrovské propady a škody.
Lépe je vyčkat správné chvíle, rozvážit, nechat co nejklidněji aspoň kousek plynout....ona vždycky přijde nějaká pomoc - zevnitř či zvenčí. Neztrácejme důvěru.
V takových chvílích dejme hlavně sami na sebe - ano, vyslechněme si rady druhých, ale rozhodnutí nechť je pouze naše, protože my musíme vědět, že jsme se rozhodi podle našeho nejlepšího vědomí a svědomí. Abychom věděli, že jsme udělali vše tak nejlépe, jak jsme v dané chvíli uměli.
"Všechny dny v našem životě nejsou stejné. Někdy nás napadnou určité myšlenky a natolik nás pohltí, že se vůči nim cítíme bezmocní. Někdy je těžké udržovat stále stejný postoj. Bývá těžké vzdát se negativního myšlení a pocitů a snadné ztratit ty pozitivní.
Když už ale nemůžeme myslet pozitivně, alespoň se snažme nemyslet negativně.
Když stoupáme vzhůru a už nemůžeme dál, zastavme se tam, kde jsme a sedněme si.
Nevracejme se dolů. Najednou se z ničeho nic objeví naděje s vůlí pokračovat zas dál v cestě.
Vyprahlá poušť se zdá zcela bez života, ale když zaprší, vzklíčí na ní tisíce rostlin a všechno rozkvete. V životě se střídají stejná období. Někdy se topíme v problémech, jsme vyčerpaní, máme deprese a nemůžeme dál.. nebo si to myslíme. Ve skutečnosti je to jako zimní spánek. Přejde to. I když ztratíme víru, nemysleme si, že je to trvalé.
Když ztratíme lásku, oddanost a důvěru, naše vnitřní já bude pátrat po něčem jiném, co by zaplnilo prázdné místo v srdci.
Vnitřní prázdnotu je však těžké zaplnit. V touze rychle nahradit to, co jsme ztratili, se dopouštíme dalších a dalších chyb. Chceme rychlou změnu, a to je chvíle, kdy upadneme. Nakonec si začneme myslet, že jsme si zničili celý život a už nám nic nezbývá. Nedělejme to.
Můžeme se zeptat - ale co bych měl dělat? Nedělejme NIC.
Ve chvílích pochyb se zastavme a čekejme. Pevně se držme tam, kde jsme. Necouvněme ani o krok. Neuhýbejme doprava ani doleva. Počkejme na vhodnější dobu, kdy budeme mít novou sílu a vůli.
Na jaře se oteplí a zvířata se začnou probouzet. Zimní spánek je u konce. Za určitých okolností můžeme dělat jen jednu věc - modlit se k Bohu: "Bože můj, dej mí sílu, abych vydržel!" A pak najednou odněkud přijde něco, co vás vyburcuje a postaví opět na nohy, a my můžeme dál stoupat vzhůru.
Po čase znovu začne vát mrazivý vítr. Dejme si pozor, aby nás neodvál. Až tyto chvíle přijdou, držme se pevně úrovně, které jsme dosáhli. Snažme se nespadnout. Cesta nahoru je těžká a padat je tak snadné. A také bolestivé.
Když přijde těžké období, počkejme. Nedělejme žádná rozhodnutí, jsme-li v negativním stavu mysli vydržme, a odněkud začne vát teplejší vítr.,
Mraky se rozplynou a slunce znovu zazáří."
( z časopisu Meduňka)