Vše je v pohybu, vše se vyvíjí a vše je relativní.
Je mi 50 let a mám pocit, že jsem za svůj život prožila téměř vše - smrt, samotu, péči, obrovskou deziluzi, nemoce, workoholismus, pocit bezvýchodnosti, pocit osamění...prostě vše, nač bych si vzpomněla.
Mnoho věcí bylo velmi velmi nepříjemných a bolestivých, ale zpětně jsem ráda, že jsem tyto prožitky a situace poznala na vlastní kůži, vím, jak moc co bolí a pomáhá mi to pochopit druhé lidi, mám více porozumění pro aktivity, pocity, pohled a chování druhých.
Pomohlo mi to naučit se neodsuzovat nic a nikoho, nehodnotit druhé lidi, pomohlo mi to i k určité shovívavosti (v dobrém slova smyslu) v hodnocením druhých.
Bála jsem se života - že budu muset zase prožít něco bolestivého - protože i to nepříjemné patří k životu, stejně jako pocity štěstí a radost, zdraví, zamilovanost.
Velkou částí života mě provázel strach....a okrádal mne o možnost naplno prožít současnost, to jediné, co je pro každého v této chvíli naší realitou.
Minulost byla, je pryč, přítomnost ještě nenastala.
Zjistila jsem, že dobro nakonec vždycky zvítězí - jako v pohádce. Jen je potřeba osvětlit strach a pustit ho ven...
Nebojme se života a prožijme ho co nejlépe, uvědoměle a s láskou, moc Vám to všem přeju.
Na těchto stránách píšu své zkušenosti a poznání. Není neměnné a nebrte ho jako objektivní pravdu....je to ale to nejlepší, co v dané chvíli "vím".
Inspirujte se, přemýšlejte, pokud budete chtít. Používejte i svou intuici.
