Časová stopa a alergie, senná rýma, fóbie...
Nejprve výtah z části knihy - Osho - Skrytá mystéria
Ron Hubbard vymyslel a přinesl západu nové slovo - "časová stopa".
Hubbard praví, že v jakékoliv podobě člověk žil, ať už jako člověk nebo zvíře nebo jako rostina, celý ten nekonečný sled jeho životů za statisíce let je v něm - v jeho vnitřní informační paměti - stále uložen.
Řekl o časové stopě v člověku, že to jsou záznamy. Na jedné straně máme paměť, díky níž si můžeme vzpomenout, co se stalo včera či předevčírem. To je naše "pracovní" paměť, každodenní paměť. Působí ze dne na den, není stálá, je proměnlivá a postupně přechází v zapomnění.
Ale hlubší a stálá než tahle, je paměť, která neslouží pouze k vykonávání práce. Je to paměť, která je výslednicí všech našich zkušeností, akumulovaná podstata našeho prožívání během nespočetných životů na naší cestě. Je v nás hluboce zakořeněna, leží tam celá a neporušená, i když hluboce zasunutá.
Pokud se tato paměť otevře, zážitek při tom není takový jako při běžné denní vzpomínce. Není to stejné, jako kdybyste si na něco pamatovali, ale - vy ZNOVU PROŽÍVÁTE tyto zážitky.
Když je časová stopa odemčená, necítíte to tak, že "já si to pamatuji", ne, vy to znovu prožíváte, se všemi emocemi jako tehdy, kdy byl tento prožitek na časovou stopu zapsán. Když je odemčená vaše časová stopa, budete na omylu, budete-li si myslet, že si vzpomenete, že vás otec fackoval, když vám bylo 6 let. Nebudete si to pamatovat, budete to znovu prožívat jako 6tileté dítě. Znovu prožijete "reálně" tuto událost.
Hubbard pomohl tisícům lidí. Například, když člověk nemohl mluvit, tvrdil Hubbard, že v minulosti má blok, který mu brání mluvit. Vedl ho po časové stopě zpět a rozlomil (smazal) jeho blok - reflex - v okamžiku, kdy vznikl. Návratem do tohoto bodu se vliv této paměti rozptýlil. Zajímavé je, že člověku žádné léky nepomohou k tomu, aby mluvil, ale když se vrátí po časové stopě zpět k zablokovaným místům a reflex bude vymazán, pak schopen mluvit je.
Mnoho nemocí pochází z této časové stopy !!!
Mnoho nemocí může patřit právě do této kategorie - např. senná rýma, astma, alergie, fóbie...
Pro pacienta, který trpí sennou rýmou, existuje fixní datum, kdy každý rok ve stejný den, ve stejnou dobu, se mu vrací senná rýma. Proč?
Protože senná rýma není ve skutečnosti nemoc, tedy tělesná nemoc, ale je to nemoc časové stopy ! Někde je v paměti zafixována, někde je zablokována.
Například člověk má vnitřně paměť napojenou na první jarní dny, kdy začnou kvést kočičky. Když nastane květ kočiček, člověk je podvědomě připraven a už se bojí, co se stane.
Budete překvapeni, ale senná rýma, která ho postihne, je něco, co znovu prožívá. Není to ve skutečnosti žádná senná rýma. Ale on znovu prožívá něco, co se stalo při květu kočiček loni. Dáte-li mu lék, způsobíte ještě větší problémy. Medicínská léčba je tady zbytečná, protože on už není člověkem, kterým byl loni a který by měl být léčen právě teď. Zbytečně plýtváte léky, protože ty jdou do člověka, který existuje nyní, ne do člověka, který byl nemocný před rokem. Mezi nimi není žádné spojení, žádný vztah. Každý běžný alopatický lék bude neúspěpšný k LÉČBĚ, každý pouze utlumí projevy senné rýmy, takže osoba pak řekne, že nic nezabírá. Znovu je připravena zopakovat to, co se stalo minulého roku, předminulého roku, předpředminulého..... Sedmdesát !! procent nemocí pochází z této časové stopy. Jsou v nás TAK zachyceny a upevněny, že je musíme znovu prožívat.
Tolik zestručněný Osho :o)
.................................
Vše - co děláme, co prožíváme během svého životního běhu v celých statisíciletích, je zaznamenáváno na nás vnitřní paměťový disk, naši vnitřní paměť. Je to časová stopa anebo ji můžeme nazvat spodní linkou. Kdybychom ji viděli, vypadá jako záznam EKG nebo EEG, tedy s rozkmity pouze směrem nahoru - někdy malý rozkmit, někdy ooobrovský. To podle toho, co prožíváme - jak silně. Samozřejmě tam nejsou jen ty zlé zkušenosti, ale i ty krásné okamžiky radostí, ale ty nás pak v budoucnu samozřejmě netrápí, ty nás leda zahřejí.
Nemůžeme si absloutně vědomě pamatovat z naší minulosti vše, protože bychom se zbláznili, takže naše vědomí si pamatuje pouze věci nedávno minulé.
Ovšem ona vnitřní paměť existuje bez návaznosti na paměť VĚDOMOU...A BĚŽNĚ REAGUJE NA SITUACE, KTERÉ JAKOBY VNITŘNĚ ZNÁME, které si naše vnitřní paměť bez ohledu na tu krátkodobou vědomou pamatuje. Známe tyto situace, vyvolávají v nás reakce, ale nevíme, neuvědomujeme si, proč. Zato na ně reagujeme, reflexně, když uvidíme v současnosti něco, co nám cosi připomene - něco, co je uvnitř nás dávno odsunuté z vědomí pryč.
Jak paměťová stopa funguje zkusím uvést na příkladu.
Na příkladu, který zná mnoho lidí. Prožijeme třeba v nedávné době zklamání z nešťastné lásky, velké zklamání, které nás hodně zasáhne. Najednou nám vše připomíná toto zklamání, tuto bolest. Najednou si všimneme denně nesčíslněkrát věcí, které jsme dřív neviděli - skoro všechny písničky jsou o lásce, filmy o lásce, opouštění a nevěrách, na billboardech se objímají šťastní milenci a tulí se k sobě. Předtím jsem to vše jen přelétli očima, poslouchali, prozpěvovali si. Nemělo to pro nás význam, nevyvolávalo to vzpomínku na nedávné zklamání a bolest. A dneska? Pokud uvidíme něco, co v nás vyvolá ten pocit bolesti, vrátíme se jakoby na chvíli zpět do okamžiku, kdy to tak moc bolelo...a prožijeme tento okamžik - tuto bolest v nezměněné podobě - znovu. Naštěstí většinou ne donekonečna, nakonec čas tuto vzpomínku postupně obrušuje sám.
Tato vzpomínka se zasune do vnitřní paměti a člověk celkem spokojeně žije dál, pokud si tuto vzpomínku sám vědomě nebudí a nedrásá se jí. Někdy ji člověk vědomě vytěsní. Ale fakt je, že informaci této silně emotivní vzpomínky nevymaže, bude v něm ukryta na časové stopě. A spoustukrát se tato zkušenost, tento prožitek může v buducnosti hlásit o slovo, může vyvolávat například nedůvěru k druhému pohlaví, žárlvost, strach z opuštění...
Nebo někdo blízký onemocnění a zemře. Chybí nám - a připomínají nám ho i ty nejmenší maličkosti.....místo, které jsme s ním navšívili, puntíkovaný šátek, který nosil, film z nemocnice, písnička. To je aktivace časové stopy, nevědomá - vnitřní. V tu chvíli se vrátíme do onoho okamžiku a prožíváme ho znovu a znovu, stokrát, tisíckrát. Kolikrát jsem četla příběh maminek, kterým třeba zemřelo dítě, je to jedna z nejhorších bolestí, co může člověka potkat, a u některých maminek se zdá, že ani čas není lékařem....a budí stále své vzpomínky a požívají je, reflex se stále utužuje a sílí.....pak je z toho nekonečná životní bolest.
.........................................
Do kategorie "nemocí časové stopy" patří právě i fóbie...jak jinak vysvětlit strach z pavouků, z výšek, s hadů, z malých prostor....je jich stovky. Pavouci evokují astrál, hadi smrt uštknutím, malé prostory třeba pohřbení zaživa, výšky smrt pádem...vše je velmi lehce vysvětlitelné, pokud připustíme existenci tohoto vnitřního vědomí, této časové stopy.
No ale co tedy sa časovou stopou?
Nabízí se několik známých řešení, bohužel západní medicína a klasická psychologie je zatím nepřijala jako dostatečně vědecká.
- konstituční homeopatie a autopatie - vlastně stimuluje tělo a psychiku, aby si pomohly samy, aktivují sebeléčící schopnosti organismu a navádějí na sebeúzdravu
- metoda EFT, kterou se zabývám já sama a vidím právě u těchto problémů (fóbie, alergie, ekzémy) velmi dobré výsledky. Je to metoda, která je naprosto bezpečná i pro děti, rozhodně se cíleně nevrací do minulých životů, pracuje se současnými vzpomínkami a na ně navázanými emocemi a klient je stále při normálním vědomí a má vše pod plnou kontrolou. Přesto jsou výsledky pozoruhodné a někdy velmi rychlé.
- hypnóza - dopučuji velmi pečlivě vybrat člověka, který ji provádí
- metoda RUŠ - je principielně dost podobná metodě EFT, její výsledky nemohu osobně posoudit
Nabízí se ještě metoda regresní terpaie, které bych se já osobně vyhnula, protože člověk nemá vědomou kontrolu a neví vlastně, co se může spustit.
Princip této terapie je správný, tak se skutečně může smáznout reflex způsobující problém, ale u této je nutné najít zodpovědného a moudrého terapeuta, který přesně ví, co dělá, proč a jak.
Je zde jeden "zajímavý" aspekt - tak, jako můžeme bloky vyrušit (pokud je dovoleno), tak můžeme na časovou stopu, pokud k ní pronikneme, svou neznalostí jiné nové bloky dodat !!!
Vezměmě si, že běžně v tomto okamžiku regrese ztrácíme kontrolu nad svou vůlí, jsme uvedeni do změněných stavů a nemůžeme vědomě kontolovat terapeuta. Musíme mu naprosto důvěřovat, že ví, co dělá. Dá se to přirovnat k návštěve lékaře. Pokud jsme bdělí a při plném vědomí, můžeme říct - "ne, tuhle injekci prostě nechci, nepotřebuji".....ale pokud ležíme na operačním stole v narkóze, to už je jiná. Tehdy jsme se s důvěrou vydali do rukou člověku, kterému teď musíme důvěřovat a on má v ruce naše tělo, a závisí na něm naše fyzické zdraví.
V případě regrese jde asi spíš o zdraví duševní.
Těch příběhů ze špatně provedených regresí je mnoho. I když - co je špatně? Když to nepomůže? Ne, to snad ani není špatně. Špatně, hodně hodně špatně může být, pokud se terapeutovi podaří - a ono se opravdu dařívá - uvést klienta do období, kdy onen problém vznikl. (možná pro orientaci je potřeba ještě uvést jednu poznámku - že někdy jsme uvedeni do jakoby pouze snového okamžiku, do virtuální reality, kdy se nejedná o onu naši časovou stopu, naši vnitřní paměť, naši opravdovou spodní linku ale pouze astrální film...jakoby sen, to, co vidíme, nemusí být pravda....).
Tedy může se stát, že se terapeutovi podaří uvést pacienta do okamžiku, kdy problém vznikl, jenže místo toho, aby ho smazal....tak, aby klient nevěděl, CO se vlastně maže a tento problém vůbec neprožil a cítil pouze úlevu, prožívá ho, a nejen to - je jakoby zanechám v tomto čase. Samozřejmě ne hmotně, s tělem zpět cestovat nelze.....to nejde, ale svým vědomím.
Pak nastává okamžik, kdy se člověku se aktivuje vzpomínka, kterou si jinak mozek zasunul hodně hluboko (a věděl proč) a sem tam se třeba nějaký problém ozval, ale jen nevědomě....ale nyní ví, co se dělo, prožívá to znovu a znovu.....a nemůže z toho ven. Kostlivec vylezl ze skříně na světlo a co teď s ním? Tohle se opravdu může stát. Někdy je aktivována jen situace, která není tak hrozná, někdy ale klient zjistí, že se dostal do okamžiku, kdy byl násilníkem, masovým vrahem, že se utopil, spadl do propasti, byl zabit, mučen...ale vzpomínka není smazána, ale - naopak. Je aktivována a dělá velký problém..a teď už i naprosto vědomě.
Proto mouhou být tyto techniky tak nebezpečné. Ani ne pro fyzickou újmu, jako duševní. Sám terapeut může být pak zaskočen situací, která se děje a neví si rady.
PROTO JE VELMI VHODNÉ SE SVĚŘIT PŘI TAK DŮLEŽITÉ AKCI ODBORNÍKOVI, který přesně ví, co dělá.....má zkušenosti a potřebné znalosti a opravdu ví.
Nu a jak vzniká stres, jak se aktivuje stará bolest, fobie, alergie, senná rýma?
Už jsme si řekli, že vše, jak žijeme a co děláme a co se nám děje, je zaznamenáváno na náš paměťový vnitřní disk. Je tam vše.
Je to jakoby záznam EKG s podobným rozkmitem. Je to ona časová stopa a je na ní strašně moc záznamů, však jsme tu několik desetitisíc či statisíc let.
A my prostě žijeme tady a teď.....žijeme a žijeme a ten život, co žijeme nyní, stále vyhodnocuje to, co zná z toho našeho paměťového disku.
Také žijeme v nějakém rozkmitu, přicházejí radosti, starosti, běžné situace, někdy emotivní, jindy poklidné.....ale čas od času vidíme, slyšíme, cítíme něco, co nám připomene to emotivní, co jsme kdysi prožili a co je samozřejmě zaznamenáno na našem paměťovém disku....a rozhodí nás to. Linka v současnosti - "EKG" se rozkmitá, spojí se s tou spodní - s naší vnitřní pamětí.....znásobí se to tou starou zkušeností a vznikne obrovský stres.
Je to náš osobní stres, osobní reakce, kolikrát vedle stojí naprosto v klidu druhý člověk a vůbec nechápe, CO nás vlastně rozhodilo. Protože on například tento záznam, co rozhodil nás, na svém disku prostě nemá. Zas ho ale rozhodí něco jiného, co nebude působit na nás.
Takže se třeba bojíme hadů. Stačí uvidět smotaný provázek na zemi nebo kousek gumy, a zažijeme úlek, rozbuší se nám srdce, stoupne krevní tlak..vše je v těle připarveno na obranu nebo k útěku. Druhý člověk ale vidí jen gumu, jeho reakce se nekoná.
Staré lidi může takový úlek zabít. A jen pro zajímavost - může pro ně být velmi namáhavá a zatěžující i veliká radost (třeba když jim přineseme bonboniéru k svátku), protože i ta je zaznamenána na dolní lince - disku - a i ta přináší sice nádherné, ale přece jen emoce - a stres.
Tyto reakce na paměťovou stopu, na události zasunuté v čase minulém - se nedají vůlí ani rozumem zvádat. Jsou REFLEXNÍ.
Víme asi všichni, co je reflex. Svítí žárovička, Pavlov nese pejskům jídlo a ti slintají 21 dnů a 22. den pejskové slintají na světlo i bez jídla.
Takže vidíme hada, "vzpomeneme si", jak nám kdysi přivodil smrt a lekneme se. Příště budeme reagovat jen na smotaný provázek. Nedá se to ovládnout vůlí, reflexní reakce přichází sama a nečekaně.
Had je, myslím, jasný. Ale to samé se děje i při jiných fóbiích, neidentifikovatelných a nepochopitelných úlecích, reakcích, při senné rýmě nebo alergii na cokoliv.
Nedá se to zvládnout vůlí, je to vnitřní paměť, prost leto a mysl si pamatuje.
Myslím, že jako zajímavost a jako vysvětlení toho, proč nefuguje například na alergie žádný lék, to stačí.
HOMEOPATIE
Ještě se dotknu působení homeopatických přípravků v tomto problému.
Ty jako jediné z "léků", i když homeopatika právě léky v pravém slova smyslu nejsou, mohou pomoci, pokud se terapeut trefí do správného přípravku. Homeopatické přípravky působí ne jako lék, ale jako informace pro organismus, jak si může pomoci sám, a ten tuto informaci využívá, pokud jí rozumí.
Může se tedy stát, že homeoptický přípravek - samozřejmě správně zvolený - může být tím, co alergii "vyléčí", jeho informace smaže záznam na časové stopě. .
upraveno 5.6.2015