zdraví v našich rukou
Všimli jste si, co lidí si myslí, že zodpovědnost za jejich zdravé tělo a vlastně i mysl nepatří vůbec do ruky jim samým, že s tím oni sami vůbec nemají nic společného, ale nepříklad lékařům nebo psychoterapeutům? Stačí si sednou na chvíli do čekárny lékaře, a co kolem uslyšíme? Minimálně polovina lidí, kteří tam potkají někoho známého, pofňukává a stěžuje si, KDE už všude na vyšetření byli, CO vše za procedury podstoupili, jak moc se naběhali sem a tam, aby našli pomoc.....a pořád a pořád se to zdraví nedostavuje. A jejich zdravotních problémů stále přibývá. Jak to, že si mnoho lidi myslí, že za jejich život a jejich zdraví jsou zodpovědni cizí lidé? Jak to, že se mnozí tváří, že se jich TO vůbec netýká, jak to, že hledají chyby za své neduhy jinde než uvnitř sebe? Jak to, že jich tolik sice dobrovolně podstupuje i bolestivá vyšetření, ale nejsou chopni si udělat čas doma třeba na malé každodenní rehabilitační cvičení? Jak to, že jsou lidé schopni snést spoustu i poměrně nebezpečných vyšetření, která jsou zdrama, ale nsjou ochotni do svého zdraví investovat vlastní penízky - třeba si jít zaplavat, zacvičit či dojít na masáž?
Je to totiž mnohem jednodušší - vložit zodpovědnost za sebe a svůj život do rukou někoho jiného - a doktore, tady jsem a starej se. Zaprvé - je to drahá stranda pro nás všechny. protože to, co by se včas vyřešilo fyzioterapií, masáží, lehkým působením (třeba některá onemocnění páteře, plotének), se pak za čas velmi draze a ne vždy trvale napravuje operací. Je drahá, bolestivá, a zatěžující tělo....ale - udělá nám ji někdo jin, my za to nemůžeme....my se cítíme obětí okolností.
Měli bychom se naučit převzít sami před sebou zodpovědnost za své zdraví - včas a úplně.
Také se setkávám s tím, že lidé pohlížejí na lékaře téměř jako na neomylné bohy, kteří mají vždy pravdu. Já si lékařů velmi velmi vážím...nejen pro to, co umí - zvlášť chirurgie je obor, bez kterého bychom se rozhodně neobešli - ale i pro tu obrovskou zodpovědnost, kterou na sebe za životy druhých berou. Je to obrovská zodpovědnost, klade na lékaře požadavek, aby byli stále ve střehu, aby nedělali chyby. Ale uvědomme si, že i lékaři jsou jen lidé, ne počítače a stroje a někdy prostě chybovat opravdu mohou. Ne proto, že by byli špatní lékaři (i když jistě se takoví také najdou...jako všude jinde v jiných oborech), ale hlavně proto, že leckdy mají své vlastní problémy, neduhy, jsou unavení, přetažení.....prostě nemusejí mít "svůj den".
Toto říkám proto, že - i když se necháme léčit lékařem, kterému plně důvěřujeme, buďme stále ve střehu a ověřujme si informace, které nám říká a které se nám nějak nezdají. Buďme my sami i při léčení lékařem tím, kdo je zodpovědný za své zdraví, nedávejma tuto zodpovědnost do ruky někomu jinému. Protože - pokud se něco nepovede, lékař stanoví chybnou diagnózu, podá např. nesprávný lék nebo omylem zanedbá některé onemocnění - "biti" na tom budeme my sami, protože my budeme mít problémy. Nespoléhejme NIKDY na neomylnost nikoho druhého - protože všichni jsme jen omylní lidé. Nespoléhejme 100% nikdy na lékaře, léčitele, maséry---na nikoho, kdo nějak manipuluje s našim zdravím. Protože pokud to tak uděláme, ztrácíme nad svým zdravím kontrolu a jsme jen loutkou v mašinerii našeho zdravotnictví, nějakého systému.
Nechci říct, že bychom měli být věčnými "prudiči" a rebelanty, ale pokud něčemu opravdu nerozumíme, něco neznáme, ptejme se lékařů, ptejme se těch, kteří mají v rukou naše tělo.....jsou povinni nám odpovědět. Hledejme i sami informace o problému, který nás zajímá a alternativy léčby a pomoci.
Nevěřme lékařům, kteří nasadí nějakou léčbu s tím, je je to potřeba, ale nevysvětlí, proč...a co se v našem těle děje.
A pokud máme vnitřní velké pochybnosti o správnosti diagnózy nebo nasazené terapie, operace či léků, i kdybychom si sami měli zaplatiti konzultaci u jiného odborníka, udělajeme to. Vyplatí se nám to.
Udělejme pro sebe prostě maximum, i když nás to bude stát nějaké korunky...vše, čím bychom mohli naše zdraví popořit....ale nejdůležitější je stejně to, co nás nestojí nic - denní protažení páteře, procházka, běh, smích, radost.....veselá mysl, dobré slovo pro druhé, úsměv.
PROSTĚ ŽIJME A KONEJME VĚDOMĚ A ZODPOVĚDNĚ ZA SEBE I SVÉ DĚTI. Něco je prostě nevratné, pokud se pokazí, nejde to vzít zpět.
A VŽDYCKY JE NEDŮLEŽITĚJŠÍ PREVENCE!
To je největší pravda v oblasti zdraví. To, co jde před projeveným problémem spravit poměrně jednoduše, bez velkých bolestí, bez velkých problémů, pokud se to pak už projeví, jakoby hmotně nastane.....je to mnohem těžší, složitější, náročnější, dlouhodobější a - i dražší. A mnohdy to ani nemá výsledky, jaké bychom si představovali. Něco je dokonce nevratný proces.
Zde zmíním například Chronický únavový syndrom. Nemoc, která doopravdicky vyřazuje lidi ze života. Lidi, kteří by měli být na vrcholu svého zdraví, své kondice. Nemoc, která není nijak vidět, která nastává plíživě. A kterou dokonce okolí těch "postižených" nechápe. Jak mohou být tak unaveni? Tak, že se kolikrát ani ráno nezvednou z postele. Nejsou jen líní?
Ne, nejsou...a tato nemoc ničí rodinné soužití ve většině případů, protože člověka skutečně vyřazuje z normálního fungování. Vzniká tím, že neuvěřitelným způsobem přetahujeme možnosti našeho těla a myslíme si, že je neutahatelné a že prostě vydrží jakékoliv zacházení. Ale nevydrží, navíc si uvědomme, že každý dostal do vínku jinou tělesnou kondici - takže co jednoho třeba posílí, druhého skolí. Posuzujme sami sebe jako jedinečné bytosti a nepřecházejme své hranice možností. Je to totiž něco, jako když hračce skákací žabičce přetáhneme pružinu, může ještě občas poskočit, ale už nikdy nebude skákat jako dřív.
Naštěstí tuto nemoc má málo lidí, někteří, kteří si myslí, že ji mají, mají jen náběh na ni....a ještě pomoc je...sice za minutu dvanáct, ale je..ale pokud se dostanou do stádia opravdu nemoci, je to jako kdyby si rozbili vaničku se svou energií. Jednou stranou do ní lijí, druhou stranou vytéká - prostě jako děravý kyblík.
A přitom stačí předem tak málo - zastavit se! Odpočinout si, NIKDY nejít za hranice svých možností. Ani kvůli sobě ani kvůli jiným, nebo dokonce kvůli práci! Nestojí to za to, ale kolik lidí to zjistí tak pozdě !
Takže skutečně u této nemoci je nejpotřebnější prevence, protože CHÚS ohrožuje poměrně mnoho lidí.
...............................
Nebo jsem psala o onemocnění plotének. Co by šlo vyřešit občasnými profesionálními masážemi svalů kolem páteře, uvolněním bloků a aspoň občasným cvičením na záda a páteř - samozřejmě se to netýká úrazů - to se zhusta časem řeší operativně. Stačí prosahat okolí páteře nějakého domácího příslušníka....a u poměrně hodně lidí najdete okolo páteře ztuhlé uzlíkovaté a ztvrdlé svaly, které postupně vychylují obratle z jejich osy..pomalu, každodenně a velkou silou. Pak stačí nesprávný klidně i jemný pohyb a ploténka se kousek uhne od osy, začne tlačit na nervy a problém je na světě.
Trpí i poměrně mladí lidé, je to zřejmě dáno i tím, že se hodně sedí za volantem, u počítačů a podobně. A operace mnohdy nepomůže - tedy s oním jedním obratlem ano, ale často se stejný problém posune o kousek výš nebo níž, protože prostě nebyla odstraněna příčina.
................................
Přes reflexní body na těle, přes body akupresurní a spoušťové se dá lecčemus pomoci opravdu hodně. Není to všelék, samozřejmě, ale některé nemoci, které už jako nemoc vypadají a my je tak cítíme, nejsou ještě zachytitelné přes lékařské přístroje, nejsou ještě identifiovatelné - tedy opravdu ještě zhmotněnou nemocí nejsou - ale nás TO prostě bolí. To proto, že nemoc se projevuje nejdříve na nehmotné, jakoby energetické úrovni.
Malinko pro zajímavost odbočím - tím se vysvětluje také to, že mnozí léčitelé "diagnostikují" jakoby svým vnitřním pohledem nebo virgulí třeba těžkou nemoc (kolik takových případů už bylo diskutováno), neuvěřitelně tím klienta vyděsí a dokonce mohou napomoci i tomu, že se nemoc doopravdicky rozjede, ale - oni tuto nemoc vidí častokrát pouze jako možnou. Nikdy se tato nemoc nemusí projevit, pokud například nenastane okamžik, kdy se přihodí něco, čím se tato nemoc spustí. Může to být šok, přetažení, jiná nemoc, stres....ale v okamžiku diagnózy léčitele tam hmotně ještě není. Přesto tam energeticky je.....
Takže nás může něco už bolet, můžeme se cítit takoví a takoví, ale podle lékařů jsme zdraví, skoro vypadáme jako simulanti. Lékaři ale prostě NIC nenajdou. Tohle je ale ošemetné..a my bychom to měli brát jako varování - problémy máme, nemoc ještě ne, hurá - dá se něco dělat opravdu účinně a cíleně!
Ne že by nás to mělo ukolébat...ale - naopak nabudit k činnosti začít se zabývat vlastním zdravím a právě onou prevencí. A to tyto zmíněné body na těle mohou udělat až přímo neuvěřitelně účinně. Jak říkám, není to zázračné a samospasitelné, ale může to pomoci opravdu významně.
Pokud uvolníme na těle energetické bloky na drahách, které ke škodě mnohých bohužel nejsou vidět (ke škodě proto, protože mnozí, co nevidí nebo nač si nesáhnou, neuznávají jako existující), pak se významně vylepší tok energie v těle a tyto energetické bloky zmizí. Můžeme zablokování těchto bodů lehce identifikovat tím, že jsou prostě na tlak prstů bolestivé....pokud je člověk v pořádku, nebolí. Takže mnohdy opravdu stačí "pouhá" akupresura k tomu, aby se velmi významně vylepšilo energetické hospodaření organismu a tím i zdraví člověka.
Je to hodně šetrné k tělu mohou to absolvovat i děti, a mnohdy i ony to potřebují, vždyť které dítě má v poslední době zdravou páteř bez skoliózy?
A když mluvím o energetickém toku v těle lidí, pak ještě na okraj zmíním to, že významně může pomoci také zasvěcení do reiki - a to i malinkých dětí - ne pro efekt že bychom mohli léčit druhé, ale opět pro co nejlepší optimalizaci toku životní energie tělem. Víc v oddělení Reiki :o)