zázraky
A jak se dějí zázraky?
Když má člověk nějaký veliký problém, takový, kdy už má pocit, že nemůže dál...že už neví, jak dál žít a nést svoje břemeno, obrací se často k Bohu, modlí se svými slůvky, a to i hodně zarytý ateista...a čeká na zázrak.
Zázraky se opravdu dějí, viděla jsem jich mnoho, ale většinou se nestávají tehdy, když jsou netrpělivě očekávány. Čekání na smilování boží - říká se :o).
Nu ale KDY - kdy se tedy dějí? Rozhodně ne tehdy, když je čekáme, dějí jen tak mimochodem, najednou, naprosto neočekávaně.....v okamžiku, když jsme otevření, když ani nic neočekáváme, když s důvěrou a plnou vděčností a otevřeností odevzdáme sami sebe a své chtění a svou Lásku tam nahoru.....
Zázraku vždycky předchází nějaká změna - změna v nás, vnitřní, taková, jaké jsme si třeba vůbec nevšimli, může to být jen takové jemné pohnutí, jen pohyb dušičky kousek jinam, lehounké, nepostřehnutelné. Je to kousek Poznání - a to nám během chvilinky může otevřít cestu k Zázraku :o).
Pak se děje....najednou, až se tají dech.
Je to zase něco, co neumím slovy vyjádřit, je to něco, co jsem nejen viděla u druhých, ale hlavně jsem to zažila na vlastní kůži, obávám se ale, že je to nezprostředkovatelný zážitek.
Jsou místa na světě, kam miliony poutníků jezdí pro svůj zázrak - pro uzdravení, pro potěchu, klid duše. A skutečně se tam zázraky dějí - ale zvláštní, že ne všem. Ba ani většině, ale jen velmi velmi výjimečně. Proč není pomoženo všem? Právě proto, že někteří lidé jen přijedou a žádají, prosí, žadoní o zázrak, o splěnění jejich přání, ale nehne se v nich uvnitř nic. NIC: přijeli jen natáhnout ruku.....a krom jiného jim chybí důvěra. Hluboká důvěra.
Jsou známy příběhy z Bible - o zázračných uzdraveních lidí, kteří důvěřovali, třeba příběh o Lazarovi .....
.....................................................................
A vložím sem jeden za všechny - jen tak, pro dokreslení mého povídání:
Zázračné uzdravení
"Královskému služebníkovi, váženému židovskému občanovi, umírá syn. Nikdo si s nemocí neví rady. Lékaři vyzkoušeli všechno možné a přestali věřit v jeho uzdravení.
Chlapcův otec byl na pokraji zhroucení. Držel syna za ruku, hleděl do jeho zsinalé tváře a v duchu se modlil. Vtom se otevřely dveře a do místnosti vstoupil jeho sluha. „Pane, do Kány prý zavítal onen neznámý učitel, který tam před nedávnem proměnil vodu ve víno a také vyhnal prodejce z chrámu. Někteří říkají, že je to prorok, a jiní jsou dokonce přesvědčedni, že je to Mesiáš. Možná by vám mohl pomoci.“
Jakmile to šlechtic uslyšel, začal jednat. Věděl, že synovi už moc času nezbývá. Naklonil se nad něj, v rychlosti ho políbil na zpocené čelo a vyrazil z domu.
Cestou nešetřil síly. Chtěl k Ježíši dorazit co nejdříve. Byla to jeho poslední naděje. Chvílemi šel a chvílemi běžel. Díky svému ostrému tempu urazil oněch dvacet pět kilometrů, které ho dělily od Ježíše, za pár hodin.
„Kde je ten učitel z Nazareta?“ vyptával se kolemjdoucích zadýchaně.
„Tamhle,“ odpověděla jedna žena a prstem ukázala k místu, kde stál početný zástup lidí.
Šlechtic se dal do běhu. Se srdcem plným obav se prodral až k Ježíši. To, co uviděl, ho hluboce zklamalo. Uprostřed davu stál docela obyčejný člověk v zaprášeném oděvu.
Cože, tohle má být ten zázračný učitel? Ten Mesiáš? To snad není možné! pomyslel si.
Jeho víra zakolísala. Přesto se rozhodl, že Ježíše požádá o pomoc. Synův osud mu byl milejší než jeho pověst.
„Pane, můj syn umírá. Zachraň ho!“
Ježíš se k němu otočil a zamyšleně si ho prohlížel. Moc dobře věděl, co se v něm odehrává. Svým jasnozřivým pohledem viděl jeho nedůvěru, kterou v něm vyvolal Ježíšův vzhled a prostý původ. Četl v jeho srdci, že se rozhodl v něho jako v Mesiáše uvěřit jedině tehdy, když uzdraví jeho syna. Chápal ho, ale zároveň ho chtěl této překážky, která mu bránila odevzdat se Bohu, zbavit.
„Neuvěříš dřív, dokud neuvidíš znamení a zázraky,“ povzdechl si zklamaně a vzpomněl si na upřímnou víru Samařanů, kteří od něho žádný zázrak ani znamení nežádali. Uvěřili v něj pouze na základě jeho slov.
Když to muž uslyšel, zastyděl se. Poznal pravou podstatu své nestálé víry a uvědomil si, že jeho pochybnosti by mohly stát syna život. V zoufalství zavolal: „Pane, pojď, než mé dítě zemře!“ Do tohoto výkřiku vložil celé své srdce.
Ježíš na něj soucitně pohlédl a pravil: „Běž domů, tvůj syn bude žít.“
Srdce královského služebníka zaplavila radost a rozhostil se v něm pokoj. Nejenže uvěřil, že syn bude zdravý, ale zároveň získal pevnou víru v Ježíše jako svého Zachránce. Zůstal s ním až do večera.
V téže chvíli zpozorovali sluhové u lůžka umírajícího dítěte v Kafarnaum náhlou změnu. Z tváře nemocného zmizel stín smrti, horečka ustoupila a chlapec se začal uzdravovat. Jeho kalné oči se rozjasnily, zesláblé a vyčerpané tělo zesílilo. Chlapec spokojeně usnul. Všichni v domě z toho měli obrovskou radost.
Druhý den ráno vyrazil královský služebník na cestu. Měl pocit, že se celý svět proměnil. Když včera pospíchal za Ježíšem, byl zoufalý. I slunce se mu zdálo být kruté a zpěv ptáků na něho působil jako výsměch. Teď bylo všechno jiné. Krajina zkrásněla, ptačí zpěv mu připadal jako čarokrásná symfonie a slunce příjemně hřálo. Zvesela si vykračoval po pěšině, vdechoval roztodivné vůně a s nadšením vychutnával každý okamžik svého života.
Když dorazil ke Kafarnaum, všiml si, že k němu po cestě někdo běží. Byl to jeho sluha. Mával rukama nad hlavou a křičel: „Tvůj syn se uzdravil! Už se nemusíš bát!“
„Kdy se uzdravil?“ zeptal se královský služebník dychtivě. Chtěl si ověřit, jestli k uzdravení došlo ve chvíli, kdy mu Ježíš řekl: „Běž domů, tvůj syn bude žít.“
„Včera asi hodinu po poledni horečka zničehonic ustoupila a udělalo se mu lépe,“ odvětil sluha. Boží láska se umírajícího dítěte dotkla ve chvíli, kdy dvořan uvěřil Ježíšovým slovům.
Rozradostněný otec spěchal obejmout svého syna. Přivinul ho k sobě jako zmrtvýchvstalého a znovu a znovu děkoval Bohu za jeho zázračné uzdravení."
........................................................
Na naší Zemi je mnoho poutních míst, známé jsou Lourdy - kde se zjevovala Panna Marie děvčátkům, a kam dodnes proudí poutníci z celého světa, Medjugorie (Bosna a Hercegovina) , Mekka, ...je jich mnoho, a navštěvují je miliony lidí ročně.
Medjugorie
...............................................................................
Ale vůbec nemusíme jezdit světa kraj - i u nás v Česku jsou místa, která jsou velmi velmi silná a kde člověk může vyslovit v důvěře a lásce své přáníčko. Jsou nenápadná, neproudí k nim sice miliony lidí, ale jsou stejně vzácná jako ta "cizí". Možná proto, že Česká republika je sama o sobě zvláštní a i když se to nezdá - duchovní - zemí.
O jednom místečku, kde se mohou dít a dějí zázraky, jsem se už na těchto stránkách zmiňovala - je to místo kolem kostelíčka Panny Marie v Suchém Dole u Police n. Metují.
Sem na konci 19. a začátkem 20. století proudily davy tisíců lidí denně, podívat se na místo Zjevení. Dnes je to poměrně zapomenuté místo, navíc loni nějaký mladík kapličku zapálil, a asi není zatím dost prostředků na její znovupostavení. Ale kaplička nebyla až tak důležitá, i když byla krásná, a kdo chce najít místo Zjevení Panny Marie - protože právě o něj tady jde - najde ho srdíčkem kousek stranou.
A kdo sem přijde s upřímnou prosbou a důvěrou, bude přesně vědět, co má udělat, aby pomoc pro sebe nebo své milované získal.....a.......
.......Uvidíte sami, pokud se na cestu sem vydáte.
Ale ne proto, abyste se přesvědčili, o čem tu píšu, ne abyste mi dokázali, že to nefunguje, ne abyste si vymohli to, co chcete. To můžete rovnou zůstat doma anebo to vzít prostě jen jako fajn výlet, ale to můžete jet kamkoliv jinam.
Pokud chceme opravdu od srdíčka pomoci - přistupujem k tomu s otevřenoctí a úctou...hlubokou úctou v srdci.
Mám velkou radost z toho, že se s vámi mohu podělit o to, co cítím uvnitř....a o to, co je opravdu velmi vzácné a jedinečné.
Přeji vám, abyste našli hlavně spokojenost sami v sobě....a i tu vnitřní důvěru. Je moc moc důležitá, a pokud ji člověk má, nikdy se neztratí, je jako světýlko ve tmě, pak člověk nemá obavy, bázeň ani strach.
A ještě jednou Suchdolskou modlitbičku, která visela v kapličce - teď ji najdete na nástěnce na stromě vedle schodiště.
Suchodolská modlitba
Prosím Tě, Pane, dopřej mi setrvat v důvěře až do konce mé životní cesty.
Pomoz mi, abych neztrácel naději ve chvílích, kdy nevidím na krok dopředu a mám pocit, že žádné řešení neexistuje.
Poznal jsem Tě jako Boha, který miluje lidi a vyvádí ze smrti do života, který dává na poušti vykvést stromům a vytrysknout pramenům na pustině.
Nedopusť, abych někdy propadl zoufalství.
Věřím, že když Ty budeš se mnou, bude mít smysl i všechno těžké, co prožívám.