Kosmický autodrom - sen
Zdálo se mi, že jsem se v malém autíčku na velké eliptické ploše autodromu, který měl veliký vejčitý tvar a kde se jezdilo kolem dokola.
Silnice nebyla rovná, ale byla velmi vlnitá a široká. Po autodromu se hnala auta všech typů, od velmi jednoduchých a laciných, až po nejluxusnější a nejdražší. Vzhledem k tomu, že jich jelo velmi mnoho, vznikaly nehody. Každý spěchal. Ale jak jsem pozoroval, nevěděli kam a proč.
Podle Ega majitele měl každý své příslušné auto, a podle toho i jeho vybavení. Já měl nejjednodušší a šoural jsem se pomalou jízdou. Většinou se mi všichni posmívali, ale mně to nijak nevadilo, byl jsem naprosto klidný.
A tak jedeme a jedeme, až jsem najednou v dálce uviděl čtyři sloupy, na kterých byla umístěna Stříška. Jak jsem dojel blíž, viděl jsem, jak všechna auta projížděla skrz tyto čtyři sloupy a pokračovala dál závodním tempem. Napjaté duše řidičů skoro ani nezaregistrovaly, že projely bránou sloupů.
Když jsem se přiblížil, uslyšel jsem, že tento autodrom je koloběhem životů, a že tato stavba je zastávka vysvobození duše a příbytek Boha.
Když jsem se už přibližoval k této stavbě, věděl jsem, že tu musím zastavit. To se skutečně stalo. A tu jsem uviděl a uslyšel, že jsem v domě pána Boha a moje putování po této fyzické pláni skončilo.
V tu chvíli jsem se probudil, ale stále jsem cítil příbytek Boha, kterého jsem už znal ze svých jiných stavů vědomí. Bylo mi velmi líto, že se všichni hnali Nekonečně Konečnem, že projížděli Branou a ani ji nezaregistrovali.
Tuto bránu má každý v sobě a je mu stále otevřená, ale vždy záleží na jeho uvědomění a cíli.
Povídka od jednoho hodně vyspělého mystika.
Upraveno 6.6.2012