Vztahy mezi lidmi, vztahy v partnerství
Protože nežijeme mezi ostatními izolovaně - sami - vždycky se nás dotýkají interakce mezi námi a okolními lidmi.
A to i v případě, pokud bychom se snažili od ostatních lidí izolovat, nestýkat se s nimi, žít si jen svůj vlastní život. Nejde to.
Nejde to proto, protože jsme nejen individuání bytost sama o sobě, ale současně jsme součástí dalšího velkého organismu - lidstva jako takového. Takže velké katastrofy, velká neštěstí, války i na druhém konci svět se vždycky dotýkají nás všech, i když si to vědomě neuvědomujeme.
Nejvíc se nás ale dotýkají vztahy mezi nejbližšími lidmi - a to hlavně v rodině, vztahy s partnery a pak vztahy v zaměstnání.
Je to proto, že jsme všichni přišli sem na Zemi růst a učit se a moudřet (a nejlépe se chápe skrz problémy a životní lekce), a právě vztahy a hlavně tyto tři druhy vztahů se nás dotýkají opravdu hodně. Skoro bych řekla, že jimi je z velké míry určena subjektivní kvalita našeho života.
V těchto vztazích jsou schované ony lekce - protože tyto vztahy jsou většinou karmického charakteru. Ne vždy, ale v mnoha případech jsou v našem opravdu blízkém okolí - v rodině a na pracovišti, zastoupeni lidé, které "známe z dřívějška". Lidé, se kterými nám může být moc fajn, ale i lidé, se kterými máme jakési "nevyřízené účty"..a aby byla snaha je vyřešit a smést ze stolu, vzniká mezi takovými lidmi napětí (ať kladné či záporné), které většinou obě strany nutí do toho - aby spolu něco řešili. Mohou to být opravdu důležité problémy - jako třeba zamilování se do sebe nebo naopak nevysvětlitelná antipatie až nenávist, může to být velká nadřazenost jednoho ke druhému, může to být nevysvětlitelné lpění jednoho partnera na druhém, neláska rodičů k dítěti, ubližování jakéhokoliv druhu.....ale mohou to být i jen drobná, i když denní znepříjemňování života jeden druhému.
Napětí, nespokojenost a přitoma jakási "nemožnost" odpoutání se jednoho od druhého. Je to kolikrát i jakýsi pocit dluhu, který si vědomě neuvědomujeme, co nás poutá k tomu druhému, a pokud ho splatíme, jsme najednou "volní" a vůbec nechápeme, co se stalo.
Takže si uvědomme, že vztahy mezi lidmi nejsou náhodné.
.........................................
Tak jsme si vysvětlili karmické hledisko vztahů, to je, myslím, hodně dobře pochopitelné. Těsná nechtěná vazba končí ve chvíli, kdy jsou restíky mezi dvěma lidmi vyřešeny, je odpuštěno anebo - jeden ublíží druhému zpět natolik, že nové kolečko onoho ubližování čeká opět v dalším životě třeba obráceně.
Takže zlý rodič se může příště narodit jako týrané dítě svého nynějšího dítka...například. A dokola a dokola....
Východisko - pochopení, vyjití ze spirály stále stejných cyklických chyb.
To je, myslím, hodně důležité zmínit, jak toto funguje.
Náš život se děje jakoby v okruzích, v cyklech. To už jsme si říkali, že vše se děje v cyklech. Od těch nejmenších, jako je čištění zubů po ránu nebo pravidelná sklenička večer, po dlouhé roční cykly nebo několikaleté. Život nás zavede během života do hodně podobných situací, ve kterých už jsme byli, ale "neobstáli" jsme na jedničku a předkládá nám je znovu a znovu, do té doby , než......do té doby než - uděláme něco jinak a z tohoto cyklu vyskočíme.
Vezměmě si například lpění na mamince. To je docela názorný příklad. Muž, který je jedináček a po smrti otce na něm maminka lpí. Každá žena, která přijde do synova života, je pro ni vetřelkyní a maminka se snaží stáhnout veškerou pozoronost syna na sebe. Ne vyhrožováním, to by neuspěla, ale tím, že syn je moc hodný a bude cítit pocit viny, že se maminka obětovala a znovu neprovdala (on ji taky nikdo nechtěl) a bude cítit povinnost mamince vycházet vstříct a být jí stále k dispozici. S maminkou takto tráví i přes nechuť partnerky víkendy, vánoce, nemohou odjet ani sami na dovolenou, protože maminka den před tím pravidelně dostává "srdeční záchvat".Funguje to tak roky.....a muž partnerky střídá, protože žádná takto dlouho žít nevydrží. Až se jednou opravdu zamiluje....a z tohoto cyklu závislosti na mamince vyskočí. Odjede klidně na dovolenou s tím, že zajistí mamince dohled tak, aby ona nevěděla a on měl klid, že se jí nic zlého nestane.
A co maminka? Záchvat se nekoná, protože tu nejsou aktéři, kteří by záchvatu přihlíželi....a příště možná ještě bude chabý nový pokus z její strany o podobné, ale - ten zlom už nastal. Cyklus pokračoval jinak, byl přerušen....a pomalu nastává klid. Maminka pochopila, vnitřně pochopila, že syn preferuje svůj život před jejím a ne - že by s tím souhlasila a měla z toho radost - ale akceptuje to. Pravda, může se urazit, stáhnout do sebe, ale - je to jen její problém. Syn jiste nění takový, aby jí schválně nějak ubližoval.
Nebo manželé, kteří se vždy pravidelně hádají o to, na čí straně je pravda. To je ošemetná otázka, protože pravdu, tu svou, mají většinou oba dva. Tak se dohodnout nemohou, a pokaždé je z toho manželčin velký pláč, naštvání, bouchnutí dveřmi, tichá domácnost. Kroužek - cklus - je zase uzavřený, trvá to kolik let...až najednou manželka přijde jednou v hádce k manželovi a řekne - "já vím, najednou vidím věci i z tvé strany, v něčem máš opravdu pravdu a já se budu snažit tvé požadavky aspoň částečně akceptovat". Manžel usrtne uprosřed věty s otevřenou pusou.....něco je jinak, co on nezná, nečekal, cyklus je přerušen.
Samozřejmě oba aktéři příště mohou navázet tam, kde předminule..a. hádat se a hádat o tu samou blbost. Nebo nemusejí, už ne. Cyklus je přerušen, něco se stalo jinak.
Je to možná něco podobného, jako ve sci-fi filmech, kdy se cosi v minulosti změní - maličkost...a tím se změní i celá budoucnost.
Tak i my můžeme změnit průběh těchto cyklů. Je jich jen za jeden jediný za den mnoho, od zapálení cigyrety, po pozdrav sousedce, zamračení se na kolegu.....sednutí si ke stejnémus stolu v jídelně jako vždy, pravidelné sledování zpráv v 19:30, nohy na stole, zahození ponožek pod křeslo....až po významné věci. Ale cokoliv, co uděláme JINAK, než jsme naučeni, změní náš život....i když třeba jen malinko, anebo jej změní opravdu opravdu výrazně.
..................................................
Ale existuje ještě jedno hledisko vztahů mezi lidmi, krom toho karmického.
Jsou to vztahy a lidé, kteří nám do života přicházejí jen tak jakoby náhodně - nevím, jak lépe to říct, nejsou potřeba právě tito lidé jako takoví s onou konkrétní dušičkou uvnitř, ale jde hlavně o vlastnosti těchto lidí, o to, co nás mají naučit, jakou lekci s nimi máme prožít.
Tito lidé přijdou klidně jen na okamžik, aby nám otevřeli další dveře do nového života, či abychom skrz ně pochopili třeba nějakou hodně důležitou maličkost, aby nám zapadl další střípek do skládanky či aby nám pomohli zorientovat se v problému. Vstoupí do našeho života a navždy zmizí, někdy v nás zanechají hlubokou stopu. Každý člověk, který na nás hluboce zapůsobí a je pro nás nějakým způsobem nezapomenutelný, má pro nás vždy velký význam. Není to doba, kterou jsme s daným člověk strávili, ale síla působení, která je potřebná k určení toho, jak důležité bylo setkání s druhým člověkem. A někdy vůbec nemusí být toto setkání kontaktní, fyzické, někdy stačí jen setkat se s dílem onoho člověka, s něčím, co produkoval s láskou - s obrazem, sochou, textem.....důležitá je ona síla zapůsobení.
Někdy stačí tak málo, aby puzzlík zaskočil do skládanky či abychom pochopili nesmyslnost toho či onoho a prohlédli.
Ale každý den se kontaktujeme s druhými lidmi, a i když to nejsou kontakty supervýznamné, i ty nás nějakým způsobem ovlivňují, stavějí nás na křižovatky, na kterých se musíme rozhodovat, do situací, které musíme řešit.
To je život, obyčejný, a potřebný ke získání všech znalostí k Poznání. Žádné setkání s druhými není náhodné a každé je nějak potřebné a důležité.
----------------------------------------------------------------
A teď se na vztahy podíváme zase z jiného úhlu, hlavně na ty partnerské.
Problémy ve vztazích mezi manželi nebo partnery jsou něco, co se dotýká téměř každého člověka, jsou to problémy od těch naprosto nepodstatných - které taky mohou dlouhodobě ničit vztahy - až po hluboké rozvraty ve vztahu, kdy se už špatně cokoliv zachraňuje.
Musíme si zpočátku uvědomit, že každý člověk jakoby hledá svůj protějšek. Muž je jangový, má jangovou energii, to znamená, že je tvořící, aktivní, je to "hlava"rodiny. Žena je krkem, který hlavou hýbe. Žena je jinová, má mnohem jemnější energii, je prostorem, ve kterém jakoby muž tvoří.
Dá se na to podívat třeba ze stránky početí dítěte - muž má sice semeno, informaci, ale je potřeba, aby ho měla kam "zasadit", kam předat.....a to do prostoru, kde pak se mohou spojit a růst.
Žena se v krajním případě dokonce rozmnožit i sama (uvádím to pro zajímavost a popíšu to pak v kapitole Zajímavosti), vystačí si tedy i bez muže. Muž, pokud se chce reprodukovat, se bez ženy neobejde.
V běžném životě, v našem světě polarity a duality každý hledá svou druhou půlku, aby tvořila jeden jediný celek - pevný svazek. Samozřejmě každý chce ten nejhezčí, nejpevnější, nejláskyplnější, navždy. Partneři chtějí pochopení jeden pro druhého.
Je ale potřeba si uvědomit, že muž a ženy jsou skutečně dva opačné póly, nikdy si nedokážou naprosto porozumět v tom, že nedokážou nahlédnout plně pohnutky toho druhého, nedokážou se vžít jeden do druhého. Možná proto jsou nejlepší kamarádi žen gayové, protože u těch je jangová stránka věci hodně potlačena a jinová se dostává hodně na povrch. A tak pochopí leckdy ženské problémy víc, než by mohli pochopit jangoví muži.
Ženy si často stěžují, že ten jejich manžel se chová tak a tak a navíc, že je vůbec nechápe. Nemůže je orpavdu plně pochopet, protože jeho myšlenkové pochody jsou naprosto jiné. Muž používá rozum, více levou mozkovou hemisféru, logiku, kalkulaci, je mnohem opatrnější, než se pro něco rozhodne.
Žena používá více pravou mozkovou hemisféru, a tedy intuici, cit, ideály, pocity, víc prožívá emoce.
Ono v dnešní emancipované společnosti to není už tak moc přímočaře dané, je to trochu pomíchané, ženy si v minulosti "u plotny" a dětí přišly využívané a nedoceněné....a vešly jakoby na území mužů - ale spokojeny nejsou. Ono jim to totiž tak není tak úplně dáno. Aby mohly být ženy rozumové, rozhodné, logické, musejí v sobě stvořit tyto mužské vlastnosti - jang....a - pokud žijí s partnerem, pak aby mohli spolu tito partneři tvořit celek, kdy by fungoval jin a jang v rovnováze, musí se muž přizpůsobit a stát se jinovější (ženštější). Pak si ovšem emancipovaná žena třeba ve vysokém "logickém" postavení stěžuje, že má doma ne chlapa, ale bačkoru.
Skoro to pak vypadá, že ženy vlastně nevědí, co chtějí :o)
Ale to je pouze jen přirozené, jinak to nejde, jinak by si k sobě musela pořídit jiný protějšk a tam by pak nastalo to, že by se buď onen nový muž přizpůsobil a opět na něj vyzbyl pouze malý kousek jangu, anebo by byl muž opravdu silně mužský a přizpůsobila by se žena a stala se opět přirozeně ženskou.
To vše říkám z toho důvodu, že nic není jen černobílé, tě jemných nuancí je ta mnoho.
Dřív to bylo jednodušší, muž vydělával, žena se starala o rodinu...vytvářela mu prostor (jak jsme si řekli, že žena je jakoby sama prostorem pro muže), aby muž mohl vydělávat, živoi t rodinu a tvořit....a ženybyly doma šťatsné, vytvářely zázemí a bavilo je to. nemyslím teď třeba extrémní život na vsi s kupou dětí a plahočením se na poli....
Ono to vypadá, že byly ženy muži diskriminováné, ale - takto je to prostě v přírodě zařízeno. Není to o tom, KDO je důležitější, čí práce je důležitější,protože ono je to důležité oboje...jak zázemí, tak tvorba materie, ale - takto to bylo přirozené a fungovalo to tisíciletí. Ale je to o tom, jaks e muž a žena spolu dokážou doplnit a utvořit onen pevný celek, ve kterém jsou oba spokojeni.
Dnes je situace jiná, a proto musíme řešit nové problémy. Žena a muž nejsou s přesně vymezeným jinem a jangem, ale je to promícháno a těžko se v tom orientuje nejen zvrchu, ale i zevnitř svazku.
Ale i tak, když je to promícháno, je uvažování obou stále mužské a ženské.
Toto chápání se vzájemně jak přitahuje, tak odpuzuje.....ale toto určité napětí ve vztazích prostě MUSÍ BÝT, aspoň jemňounké, aby byli muž se ženou dohroady vzájemně přitažliví.
Nesmí se to ale zvrtnou v boj o pravdu. Čí pravda je na č ístraně: proto objektivní pravda v vztahu se špatně hledá i shora, ale v žádném případě ji oba účastníci nemohou najít ze svého pohledu.
....pokračování.....