Odpuštění
 

Základem slova "odpuštění" je sloveso "pustit". Tím se rozumí "přestat držet, uvolnit něco, vzdát se něčeho (co bylo v držení), umožnit odchod (něčemu nebo někomu), přestat se o něco zajímat.

Předpona "od-" ještě zdůrazňuje, že jde o to skutečně a dokonale a trvale se od něčeho odloučit.

Odpuštění se týká obou - toho, kdo za odpuštění prosí a také o toho, kdo odpuštění dává.

- Odpuštěním se rozumí ochota vzdát se vlastního práva na rozmrzelost (zlost, vztek, zášť, odpor atp...), negativního posuzování a netečného chování k člověku, který mne nespravedlivě zranil, a snaha živit, pěstovat v sobě k němu postoj šlechetnosti, velkorysosti, nezaslouženého slitování, a dokonce i lásky (Enright a kol.)

Odpuštěním se rozumí osobní vntřní změna postoje k člověku, který je viděn, chápán a vnímán jako provinilec. 

Odpuštění je většinou dynamický jev, proces, který probíhá v čase - buď v kratším, ale spíše v delším úseku.
V této době se mění psychický stav toho, kdo byl ukřivděn.
První reakce je obvykle velmi výrazná - zlost, smutek, pocitopuštění - aktivním projevem bývá křik, nadávky, agrese.
Později se objevují pasivní projevy - různé myšlenky, city uvnitř postiženého, sebeobviňování, rezignace, propadání se do beznaděje, přemílání situace, neustálé uvažování. Zatvrzení se.
Viníka postižený vidí jako tvrdého, zlého jako protivníka, nepřítele....
Postižený někdy i spřádá pomstu, odplatu.

Odpustit se můežem rozhodnout v jediném okamžiku. Ne "zkusit to", ale rozhodnout se a udělat TO. 
Zpětně viděno je to velmi lehké a snadné, ale odhodlání může trvat léta, desetiletí a němusí přijít nikdy.

 

Co se děje, když řekneme" "neodpustím"?

- Mé emoce nejprve na chvíli "zmrznou"
- Poté zlost nabude vrchu
- Rozlije se ve mně pocit hořkosti
- Objeví se postoje nenávisti.
- Objeví se snaha vyhýbat se obdobným situacím - lidem, místům, tématům
- Objeví se myšlenky na odplatu, až pomstu útočníkovi.
- V emocionální oblasti budu zaplaven negativními city - jako při povodni vodou.
- V některých případech si zakážu jakékoliv emoce k dotyčnému - zatvrdím se.

 

Jak se rodí odpuštění:
- Je to vlastně přechod od zaměření se na odplatu k zaměření se na odpuštění. člověk k tomu z nějakého důvodu postupně dospěje, zjistí, že neodpuštěním netrestá dotyčného, ale ubližuje hlavně sám sobě.
- Odpouštění vzniká už ve chvíli, kdy se porušená emocionální rovnováha začíná měnit, když se objevuje různý stupeň empatie, soucítění, pokora, představa přijatelosti jiného řešení, optimismus, naděje, smíření.

- Představa neodpuštění končí ve chvíli, kdy vzniká alternativní pohled na možnost řešení krizové situace odpuštěním.

 

Při zranění působí 3 faktory, které vyhrocují negativní situaci:

- Situace je postiženou osobou brána až příliš osobně a vážně.
- Ten, kdo krizi způsobil, je chápán jako člověk odpovědný za to, jak se postižený cítí.
- Postižená osoba si postupně vytváří "story" o tom, co se vlastně stalo z vlastního úhlu pohledu a utrzuje se v něm.

 

Co není odpuštěním:

1. Odpuštění není ignorováním, zavřením očí nad tím, co se stalo (snahou nevidět, co mi někdo udělal), není nebráním na vědomí toho, co se stalo.

2. Odpuštění není pardonováním, tj. není všeobecnou amnestií, legálním právním prominutím (dluhu atp.)

3. Odpuštění není kompenzací, tj. vyrovnáním škody, něhrazením či splacením dluhu, odškodněním. Odpuštění není snahou odčinit to, co se stalo (zaplacením dluhu případně i s úroky z prodlení).