o Jákobově žebříku
Na začátku povídání o lásce jsem uvedla 4 druhy lásky, od té nejnižští pouhopouhé reprodukční po tu nejvyšší, bezpodmínečnou a všeobjímající.
Symbolicky se můžeme na vývojové stupně lásky a soužití podívat ještě takto:
Je 7 čaker, od té nejnižší (materiální), po tu nejvyšší. Osho říká, že každý člověk se narodí a má "aktivovanou" tu kterou čakru dle svého stupně vývoje. Myšleno symbolicky, obrazně, protože jinak čakry samozřejmě fungují všechny, jinak bychom nebyli živí. Tyto čakry jdou odspodu nahoru, tedy ta nejspodnější symbolizuje ten nejnižší vývoj, životní energii jako takovou. Vše se samozřejmě neděje skokově, ale vývojem, postupně, pomalu. Pomalu dochází ke zkušenostem, k poznání.
Pokud má člověk aktivované (symbolicky) a souzní pouze s nejniže stojícími čakrami (1. a 2.), pak máme co dělat s člověkem, který má jedinou touhu, být, žít, reprodukovat se s kýmkoliv bez jakéhokoliv výběru, je schopen jen tak někde přežívat, klidně ve špíně a ze dne na den a mít sex bez nějakého velkého výběru. Jistě známe všichni aspoň pár takových lidí. Běžný člověk je nechápe, i když - téměř každý jsme prožil i tuto fázi ve svém nižším vývoji. O případné potomstvo ani partnera se takoví lidé ani mnohdy příliš nestarají, je jim jedno, co bude dál, žijí tady a teď a jsou schopni žít a být s kýmkoliv. Předělat tyto lidi nelze - i když se o to naše společnost snaží, protože tito lidé nedospěli k tomu, aby se chovali víc lidsky uvědoměle, zodpovědně a s láskou.
Při symbolické aktivaci vyšší třetí čakry začíná být člověk vybíravější při výběru partnera, už si nevybírá nahodile, ale snaží se najít takového, se kterým by se k sobě více hodili, se kterým by mu bylo dobře, kde by pocítil určitou sounáležitost. Pohoupouhý původní pohlavní pud vystřídá i pocit zamilovanosti a i určité lásky, vazba, která ho dokáže vázat k určité osobě na delší dobu. Hadí síla není využívána na pouhopouhý milostný akt, ale začíná se transformovat do vyšších úrovní, a člověk začíná tvořit pro svého partnera, pro svou rodinu, pro své děti. Tak je průměrný člověk nucen k tomu, aby svou sexuální sílu, svou zamilovanost přeměnil na sílu myšlenkovou, tvořící, je okolnostmi přinucen k tomu, aby vytvářel. Takový člověk se začíná radovat nejen z toho, koho ulovil, koho vlastní, jak je mu právě teď, ale i z toho, co vytvořil vlastními silami pro sebe i pro druhé. Tím získává sebedůvěru a sebeuvědomění. Začíná vznikat pevnější svazek mezi partnery, rodí se rodinná sounáležitost se svými blízkými, ta původní síla se začíná poprvé měnit na nesobeckou lásku.
Tím se dostává k aktivaci čtvrté čakry. Takový člověk sice stále žije rád sexuálním životem, ale tento je podmíněn láskou k partnerovi, takový člověk už potřebuje partnera, který by mu porozuměl, který by sdílel podobné prožitky, který by měl odpovídající vlastnosti, přístup k životu, podobný způsob myšlení a vnímání. Nároky na případného partnera se stupňují, stále řidčeji nachází plné sexuální uspokojení. Právě proto, že samotný sexuální akt ho plně uspokojit nedokáže, pokud je bez souznění a lásky. Jeho neuspokojené a nastřídané sexuální síly nutí vědomí člověka, aby stoupalo rychleji, aby se rychleji učilo a vyvíjelo. jeho zájem se zaměřuje na vědění, na odkrytí tajemství světa.
Jeho tvůrčí síly už nejsou jen pohá přeměněná sexuální energie, ale už i jako obrovská síla myšlení, citu a síla vůle. Takový člověk už není obyčejný, vyčnívá z davu, je jedinečný. Sexuální pud už neřídí jeho život, ale naopak, on dokáže transormovat tuto energii a využít ji cíleně k tvoření, tuto sílu pak může rozvádět a transformovat sám dle vlastní vůle do potřebných center.
Také má úměrně vyšší radosti v sexuální jednotě.
K tomu všemu pro partnerský sex potřebuje ale partnera, který stojí přibližně stejně vysoko, aby zde bylo hluboké duševní, ale i duchovní spojení. Dokonalé tělesné a duševní spojení je ale možné jen s důstojným, "hodnotným" partnerem. Tady totiž je obrovský rozdíl v prožívání všeho, co se týká dvou podobně "vyrostlých" lidí - je tu souznění duševní, dchovní a i sexuální, milostné. Je tu obrosvký rozdíl a vnímání tohoto rozdílu mezi kvantitou a kvalitou, kdy se do všeho konání dává celá bytost, vzniká hluboké souznění a sdílení.
Jaký rozdíl je mezi tímto člověkem a takovým, který je teprve na počátku poznávání a prožívání lásky.
Ten člověk, co stojí vysoko, toho druhého může lehce pochopit, neboť tím celým vývojem i on prošel, ten člověk stojící v prožívání lásky níž, pochopit nemůže, protože je to něco, co nezná a neumí si to ani představit.
Elizabeth HAICH píše: "Na mořském břehu se při odlivu najdou nesčetné mušle, které zde leží vyvržené vlnami na zem, sluncem vysušené. Jako díte jsem se pokoušela skládat k sobě poloviny mušlí, aby byly opět spojené. Bylo zde mnoho jednoduchých, které byly zcela hladké a měly plochý a hladký okraj. I když poloviny nepocházely z jedné a téže mušle, hodily se k sobě celkem dobře a mohla jsem je opět zavřít. Řidší byly ty mušle, které nebyly ploché, nýbrž byly na povrchu a okraji zvlněné. Byly mnohem hezčí a odlišnjší. Tyto jsem mohla vložit k sobě jen tenkrát, byly-li polovinou téže mušle, tehdy ještě k sobě patřily. S cizí polovinou mušle nebyly v souzvuku."
A tak - hledejem své poloviny mušliček...v něčem je ptořeba,a bychom se shodli, v něčem je potřeba, abychom se doplnili, ale důležité je, abychom se s partnerem vzájemně potřebovali. Dokud jeden partner potřebuje druhého k tomu, aby doplnil druhou půlku celku, je vztah funkční a živý a má budoucnost.
Je důležité si uvědomit, že každý vztah má svůj vývoj. Jako se vyvíjí jednotlivec, vyvíjí se i vztah a oba jedinci v onom vztahu. Od zamilovanosti po takovou tu stálou lásku, úctu a pochopení.Nemysleme si, že na nás někde čeká náš jediný ideál, to není tak, ideál neexistuje.
je samozřejmě potřeba, abychom byli s partnerem kompatibilní, abychom měli podobné názory na důležité věci a podobný nýhled na život a podobné priority. Ale i když si vybereme takového partnera, nezaručuje to doživotní ideální vztah. Je to o práci na sobě, na vztahu, o důvěře k druhému, v naší schopnosti milovat, o lásce mezi mužem a ženou. Ani dvě původně "ideální" půlky negarantují souzvuk a ideální vztah. V každém vztahu je nutný vývoj, kompromisy, pochopení, shovívavost atd.....nikdo nenajde svou hotovou druhou půlku.....bez práce své a i toho druhého to není možné. Bylo by to příliš idealistické.
Proto je častokrát tak nerozumné a nesmyslné bezhlavě opustit jeden běžně funkční vztah a vrhnout se do druhého...brzy stejně zjistí, i v jiném vztahu se musí zapracovat, podřídit se jeden druhému, soužít. Dnešní člověk často utíká a zahazuje staré a vrhá se do nového s vidinou, že bude mít něco lepšího, a čast bývá uklamán, protože zjistí, že nebyla chyba jen v původním partnerovi, ale i v něm samém, protože v touze za ideálem zapomněl, že ke všemu kvalitnímu a hodnotnému vede dobrá vůle a adlouhá cesta a práce.