Hezké odpoledne,
chci se poradit, mám jedno dospělé a druhé 17 leté dítě a obě se začali chovat dost agresívně a sprostě /vulgárně/, ale to i vůči mě.
Chovají se tak mezi sebou a zároveň pokud se mi něco nelíbí či jim něco řeknu, tak začnou i na mě.
Měla bych asi jen mlčet.
Začínám cítit, že mi to přerůstá přes hlavu.
Dost často z takových "útoků" jsem unavená a vyčerpaná.
Chce se mi někam utéct a v této chvíli nemám kam.
Cítím jako bych s nimi nemohla žít za takových podmínek.
Trvá to již delší dobu.

Děkuji za každou zkušenost a radu ♥

Dobrý den,
je to strašně málo informací na rozklíčování problému.
Nepíšete okolnosti, za kterých se toto začalo dít, ani třeba to, zda žijete s otcem dětí, tedy zda máte oporu v něm.
Myslím, že tyto informace jsou zásadní.

Někdy děti takto reagují na nějakou změnu, která je zasáhla.
Pokud je to tak, že jste na ně sama, budete muset sebrat sílu a vůli k tomu, abyste se pro ně stala autoritou, kterou respektují. Ale protože jsou velcí, bude to určitě od Vás vyžadovat dost sebezapření a důslednosti.
Možná to mladší napodobuje staršího, chce se mu vyrovnat?
Víte také jistě, že třeba neberou drogy anebo na ně nepůsobí nějací rizikoví vrstevníci?

Ono se to v pár větách vyřešit nedá.
Je ale určitě potřeba se proti takovému chování vymezit a si nenechat si aspoň proti sobě takové jednání líbit.
Sama mám čtyři děti, dospělé a dospívající, ale nikdy bych nedopustila, aby se ke mně chovali agresívně a zasáhla bych proti tomu všemi prostředky - to si prostě dítě k rodiči nesmí dovolit!
Samozřejmě agrese je problémem, pokud je dítě třeba psychicky nemocné, anebo pod vlivem drog, protože se nekontroluje..pak je to velký problém.
Ale za normálních okolností bych agresi nepřipustila, a je dobré to utnout hned v zárodku.

Nyní vyšla opravdu užitečná kniha od mého oblíbeného psychologa Kevina Lemana - Do pátku bude vaše dospívající dítě jiné.
https://www.navrat.cz/do-patku-bude-vase-dospivajici-dite-jine-kevin-leman/d-70504/

Vřele ji doporučuji...a osobně souhlasím s minimálně 90% věcí, o kterých autor píše...spousta rad je opravdu funkčních.

Jestli chcete, napište víc o okolnostech, můžete i do mailu, třeba najdeme nějaký důvod nebo východisko..
Petra

Zdravím paní Petro,prosím o radu mám milence už skoro 3 roky,moje manželsví neklape,podpora žádná,alkohol,slovní ubližování,něco se asi ve mě stalo,za posledních 6 let jsme měli 6 phřbu,3 s toho byly úrazy byl tam akohol,byla to moje blízká rodina,začalo mi vadit ,že manžel požív taky alkohol,měl tay ůraz,ale dopadlo to dobře,než abych byla na sedativech,tak jsem začala chodit do kurzu masáží,chodila jsem do školy 8 týdnu,splnila jsem si 20 letéj sen,manžel souhlasil,ale najednou mu to začalo vadit,tak půl roku se mnou nekomunikoval,byl hroznéj,popíjel,pak mě slovně napadal,dokonce mě vyhazoval z domu,a chtěl papíry k rozvodu,byl přesvědčenéj že to neudělám,protože jsem byla v tý době bez práce,a byla jsem na něj závislá, Hned na to jsem sehnala práci, začala jsem masírovat,a začalo se mi dařit,manžel sice komunikuje,ale já už ho o něj nestojím,kolikrát slíbil, že přestane pít ,že mu zato stojím, nezvládl to, najednou se snaží,ale vždy na akcích se napije, neuhlídá to a pak je zléj podle jeho přání jsem teda ted obstarala papíry k rozvodu,a najednou už chce vše zpravovat,ale nemám zájem, mám na něj takovou averzi,že radši budu s dítětem sama než se stále trápiit,dítě mám už ve vlastní péči,ještě nás čeká rozvod.ale to nevím jak dopadne Potkala jsem člověka,který mi ve všem podporoval když bylo nejhůř,máme se rádi,ale mám pocit,že asi by vztah nechtěl,tohle mu vyhovuje,když se setkáváme jednou týdně,má výčitky,že mi zkazil manželství,je o jeho kamarád,já jsem rozhodnutá ,že se roozvedu,ale taky se bojím že o přítele příjdu,hodně na něj žárlím,a mám pocit že ho omezuji,snažím se mu vysvětlovat že se mi to nelíbí,jak se s k těm ženským chova,má jednu kamaradku z práce,o které ví jak ho všude pomlouvá,šíří o něm věci jaký je babař,je na ní naštvanéj,ale přesto u ní pracuje na zahrádce,a veze jí na svatbu,mě to vadí ,ale on na tom nic špatného nevidí,nevím potom na čem jsem,co pro něj znamenám já,jestli mě má jenom na potěšení,kolikrát jsem naznačila,že by jsme mohli na výlet,to už byl problém,protože co by doma řekl,jsem kolikrát neštastná,mám za to že své svobody se nevzdá,nechápe,že chci takové věci řešit,prtože nic špatného nedělá,a že mě má stále rád,ale asi chci si vydobít více ,ale nějak semi to nedaří děkuji,za radu.

Dobrý den, Anno,
mrzí mě, že jsem si Vašeho dotazu nevšimla dřív, přehlédla jsem ho.
Shrneme fakta:
- Žiijete v nevyhovujícím vztahu, kde je závislost na alkoholu. To je samo o sobě dost špatné, navíc to znáte z původní rodiny.
- Postavila jste se profesně na vlastní nohy a sama se dokážete uživit. To je vynikající, protože už nejste závislá.
- Našla jste si nový vztah, kde se ale zdá, že nový partner Vám není opět oporou a využívá toho, co mu dáváte, ale nic moc nevrací zpět. Tohle je věc, nad kterou se musíte zamyslet sama a na jednu stranu zvážit plusy a na druhé mínusy tohoto vztahu. Zda byste si s tímto partnerem objektivně opravdu polepšila o tolik, že stojí o to se vůči němu tolik snažit.
- Zdá se ale, že jste zamilovaná víc, než je on, což Vás uvádí do stavu určité závislosti.

Pokud opravdu a nechcete nemůžete žít s manželem, radila bych Vám, abyste hned nepřecházela do dalšího vztahu, ale případně šla pouze tam, kde budete sama (s dítětem) a bez emocí si promyslela, co a jak dál.
Pokud se vrhnete do dalšího vztahu, který se nezdá ideální už nyní, možná se totiž dostane jen z deště pod okap.
Udělala jste první kroky k tomu, abyste byla sama sebou..zkuste udělat i ty další. Važte si sama sebe, mějte se ráda...a tyto vaše vibrace k Vám přitáhnou správného partnera, který Vás bude mít ráda a bude Vás respektovat.
Hodně štěstí.
Petra

Dobry den

Jmenuji se Martina,ziju v USA

rada bych Vas oslovila,jelikoz stale premyslim a hledam odpoved na me otazky a mou zivotni cestu.....je to tak zvlastni...ze zivot mi ukazuje znameni a odpovedi,ale jde to pomalu....mozna bych chtela znat vsechno rychle?

vite I prave prostrednictvim vasich stranek mi prisel dalsi dilek do skladacky meho zivota...

tyka se to clanku ktery jsem nasal nahodou pri brouzdani internetem...zeny,muzi,manzelstvi kde stoji....



Jisté nebezpečí spočívá v tom, že matky své děti, hlavně syny, svou láskou dusí. Tím, že je matka nadměrně miluje, se v příliš útlém dětství cítí odpovědní za matčino duševní blaho. To je vystavuje enormnímu duševnímu tlaku, kterého si chlapci nevšimnou. Proto stále znovu apeluji na matky: Nespatřujte ve svém synovi náhradního partnera. Jinak bude možná v dospělosti patřit k té skupině mužů, kteří sice neustále lásku hledají a krátkodobě také navazují vztahy, ale jakmile by na ně dolehla odpovědnost, od této lásky prchají. To se u nich projeví podvědomí z dětství, dostanou strach z toho, že musejí fungovat, a z odpovědnosti za pevnou lásku. Jsou to muži, kteří neustále mění partnerky, věčně hledají a nejsou schopni navázat vztah.



Ženy takové muže často opouštějí, protože jejich chování je pro partnerku nesnesitelné. Jakmile žena takového muže opustí, muž po ní touží, chce ji mít zpátky, protože z něj byla sejmuta tíže odpovědnosti. Podobné sem a tam může trvat tak dlouho, dokud partneři mechanismus nerozeznají. Jestli takového muže skutečně milujete, je tu jediná šance společné terapie.

mam 5 let pratelsko-intimni vtah s muzem.........kdyz jsme se poznali tak jsem byla 16 let vdana.. ve fungujicim manzelstvi,,,moc jsem se tomuto citu branila...ale nakonec po pul roce se vse obratilo podlehla jsem a zivot se mi zatocil...

opustila jsem manzela,po-te se rozvedla .............dotycny muz mel v tu dobu znamost,mluvil o ni jen povrchne,,jenze nakonec se s divkou zasnoubil a po roce se vzali.........I pres to vse stale chtel vidat me.......pokousela jsem se vztah ukoncit,,nekolikrat-ale marne............pokazde nas to k sobe vratilo jako dva magnety........

kdyz uz citim ze mi dochazi sily a nevim si rady..dam najevo treba ze by bylo lepsi to ukoncit...on spanikari a zacne vymyslet co priste podnikneme a ze budeme vice casu spolu.......potom je vse pri starem,zadna zmena zadny posun............vyhledava me,ale nedokaze byt se mnou......

za tu dobu jsem se osamostatnila.....ziju sama bez jakekoliv pomoci..miluji svou praci(pracuji jako masazni terapeutka v ozdravnem studiu a u chyroprakta ,zabyvam se lecitelstvim,cakrami,praci s energii....rada pomohu lidem,kdyz je potreba,treba dobrou radou,zkusenosti,kdyz mne pozadaji)

dokazu byt sama...ale ,mam toho muze rada...mam pocit ze je to nejblizsi clovek,ktereho si pustim do sveho soukromi,do sve blizkosti..........nechci po nem aby se mnou zil,nebo se rozvadel....jen nekdy vice casu...treba na popovidani,porozumeni...jenze on stale prichazi -vraci se a zase utika.....

tak mne jiz mnohokrat napadlo ze je mozne ze to bude nejaky blok z dectvi..protoze z neho citim ty energie a veliky smutek a prazdnotu......take casto mluvi o sve matce,ktera mu volava kazdy den..ja se moc neptam..je to jeho soukromi.....tak jen z toho cerpam co mi vypravi...nasloucham mu,pozoruji ho.....pohladim ho,obejmu.....

jenze je to stale stejne-nemenne a nekdy si nevim rady jak dal.........rada bych mu pomohla.........

snazim se na sobe pracovat-zdokonalovat se ve sve praci..........

jen nevim jak mu muzu pomoci.........kdyz on sam na sobe zrejme nechce pracovat...nechce s tim nic delat.......ani nevim zda si to vubec uvedomuje..jak je to spatne.......co to delame se svymi zivoty....

tak bych moc rada znala Vas nazor na tento muj pribeh,co si o tom myslite....

byla bych nesmirne rada .........

dekuji Vam a preji hezky den

Dobrý den,
omlouvám se, že odpovídám až dnes, dlouho jsem tu nebyla.
Třeba se za tu dobu Váš vztah někam posunul :o)...
Ptáte se, jak máte tomu muži pomoci, ale já si nemyslím, že by ON potřeboval pomoct.
Je to muž, kterému určitě dělá doře, že o něj pečuje tolik žen, že je vámi obklopen - má maminku, snoubenku...a Vás...
Každý žije podle svých vlastností a tak, jak to jemu vyhovuje.
Spousta lidí preferuje život v páru, chce být pro partnera jedinečná...a vy jste vlastně vnitřně i vějškově přistoupila na to, že budete ta čekající, ta druhá, která vlastně čeká na to, až si její milý vzpomene a dá jí kus sebe, kus své lásky a svého času.
Ale stačí Vám to tak? Pokud ano, je to v naprostém pořádku...a můžete být spokojená až dos mrti. Pokud ne, musíte to změnit Vy sama, odmítnou takový nevyrovnaný vztah, který Vám nic moc nedává a toliik Vám bere..
Jemu tím žádné příkoří nevytvoříte :o), naopak, možná jen trochu pochroumáte jeho ego, ale jistě nic víc.

Nemá cenu a dokonce si člověk i sám sobě může škodit, pokud chce nějak napravovat a nutit do práce na sobě druhého člověka. Mohla bych o tom povídat dlouhé hodiny :o).
Ne, netrapte se kvůli NĚMU..a cokoliv děláte, dělejte hlavně kvůli sobě samotné.
Jen za sebe sama máme zodpovědnost (a případně za své malé děti).
Moc bych Vám přála, abyste našla svou radost a lásku.
Na vašem místě bych se poohlédla po někom, kdo by se mnou chtěl opravdu být a žít...sdílet a trávit čas.
Je fajn dávat, ale je to potřeba dělat oboustranně - dávat, ale i dostávat zpět.
Petra

Chtěla jsem se na toto původně zeptat toho pána, co o něm byla řeč, ale nestihla. Tak mě napadlo, že to prostě zkusím, jeden nikdy neví. O co jde - mnozí znají tzv. astrální cestování, podobá se to tak trochu smrti. Ale to, co jsem zažila já, nechápu, protože jsem se sice na sebe dívala zvenčí, ale přitom byla stále normálně uvnitř. Prostě jsem byla dvakrát! Poprve se mi to stalo před lety při autonehodě, po nárazu jsem byla sice v šoku, ovšem při vědomí a ve svém těle, současně jsem se na sebe a na celou tu scénu dívala seshora. Pak to jaksi pominulo, když jsem si začala telefonovat o pomoc a něco řešit. Dlouho mi to vrtalo hlavou, ale časem jsem to nechala být s tím, že jsem se přece jen uhodila do hlavy atak dál. Jenže před cca dvěma lety se to stalo znovu. A tentokrát bez jakéhokoliv podnětu zvenku. Prostě jdu po ulici a najednou nevím jak, dívám se na sebe samu seshora a posléze se mi dostalo do zorného úhlu i celé město, což by jinak nebylo fyzicky možné. Celá scenérie poněkud ztratila barvy, jen můj bílý svetr šíleně svítil, jako na diskotéce při tmavěmodrém světle. Nevíte, co to je za úkaz?

Dobrý den,
Mám 21let ,pracuji na úspěchu v práci,k tomu rozjíždím byznys abych se jednou měl dobře.Sem celkem zaneprázdněn.Je to cca 1 rok co sem začal pracovat a dělat byznys.Mám přítelkyni 3 roky ,když sem jí poznal byla to moje princezna(nikdy nebyla štíhlá žádná modelka ale bylo to akorát na pomyslné hranici kdy mne přitahovala).Miloval sem jí,jsme protilklady jak povahou koníčky vším i tak sme byli úžasný pár.Po roce mě měla totálně pod pantoflem udělal bych cokoli kupoval jí věci atd(miloval sem jí a žárlil jak blázen).Druhý rok se to začalo otáčet a já byl ten na koni.Ted po třech letech už ani nežárlím už vyprchal ten úžasnej cit.Ale ani ted si nedokážu představit že bych byl bez ní,nevím jestli to je zvyk.Kuli práci a byznysu jsem ani tyhle věci neřešil nebyli to priority.Dnes taky už nevypadá tak krásně jak vypadala když sem jí poznal(trošku přibrala ,ale pro mě už za tu pomyslmou hranici).Za to já sem se o sebe začal víc starat ,líp se oblíkat atd.Zkrátim to:Mám kolem sebe spoustu krásných slečen které říkají jaké mam charisma jak sem průbojný atd.(tyhle vlastnosti sem získal díky budování byznysu tam to jinak nejde) změnili se mi priority.Už nejsem ten kdo sedí v koutě kouká a občas něco zkusí,jako když sem jí poznal.
Sem cholerická dravá osobnost a jdu si za svými cíly.Jsem dnes uplně někdo jiný.Mám problém stím že se mi líbí ty jiné slečny na které sem mohl před třemi lety jen koukat a dnes se já líbím jim ,některé si vyloženě říkají o sex a párty ,některé by se mnou nejraději chodili.Nejsem ani vybouřený postelí mi prošli jen 3 holky a 2 z toho byli v dlouhodobém vztahu.a ted : vztah s věrností ,nebo úžasnej sex nezávaznost užívat si život.Nebo vztah a milenka? Jsem z toho opravdu rozpolcený.Když jsem s přítelkyní je mi fajn někdy i romanticky ,když někde flirtuju se slečnami připadám si jak lev salonů.Nevím co je spávné (omlouvám se za chybi jak pravopisné tak interpunkce)

Dobrý den,
já myslím, že je to naprosto jednoduché - člověk by se měl usadit a žít dlouhodobý vzah, kde budou pak třeba i děti, až tehdy, kdy se na to cítí být připraven a je ochoten nejen brát, ale i dávat...je ochoten být zodpovědný za sebe i za vztah, za rodinu, domov.

To zatím nejste...jste strašně mladý a v rychlém vývoji...vyvíjejí se i okolnosti kolem Vás a působí na Vás.

Určitě bych to neřešila v trojúhelníku. Jestli si chcete jen užívat nezávazně, i to se dá s jakousi zodpovědností, pokud naleznete podobné protějšky.
Prostě je potřeba respektovat sebe ale i druhé lidi, nechovat se stylem "po mě potopa".
Jak jsem říkala - i nezávazné jednání chce určitou zodpovědnost a nějakou vnitřní morálku.

A přítelkyně? Asi bude raději rozejitá, než "podváděná".
Na vážný vztah je v dnešní době a v sitaci vás obou opravdu ještě brzo.
A možná zjistíte za čas, že třeba tahle přítelkyně je nenahraditelná a výjimečná, kdo ví :o).
Ale nemá cenu se vázat, pokud si nejste jistý.
Petra

Dobrý den,
za tenhle rok jsem prodělala už dva potraty. Já i moje rodina jsme z toho na dně. Nevím, proč se mi to stalo, protože už mám za sebou tři porody, které proběhly v pořádku a ted najednou taková neštěstí.
Bojíme se to s manželem zase zkoušet.
Prosím, poradte mi. Děkuji. V.