Dobrý den,
já bych na Vašem místě s dalším miminkem nějakou dobu počkala. Naštěstí děti už máte, to je veliký dar, některé rodiny mají úplně rázsné ruce.
Ne vždy je příhodná doba na důležité věci. Každá dušička, která se chce narodit, si vybírá tu svou dobu, kdy jsou všechny okolnosti v souladu s jejím životním záměrem :o). Události, které se dějí, nikdy nejsou jen náhodné....určitě se dějí věci z nějkého důvodu....proto bych počkala aspoň do příštího roku a tu dobu věnovala sobě, dětem, vztahu, a třeba i dalším důležitým věcem :o).
Věřím, že za nějaký čas, až opadne stras a zklamání, se další miminko zase zadaří :o).
Přeju hodně štěstí.
Petra

Hezký večer paní Petro,
děkuji Vám za odpověď s Andreou. Ještě bych Vás chtěla moc poprosit, zda byste mi mohla napsat něco k tátovi.
Cca před měsícem postihla mého tátu (69 let) mrtvice. Stalo se mu to tak, že se mu v tu noc zatočila hlava. Do nemocnice ho ale přivezli až druhý den, protože jsme netušili, že se jednalo o mrtvici. Právě, že v ten den po té noci co ho to postihlo, ho "jen" bolely nohy, což ho bolí i normálně a večer ještě luštil křížovky, až následující den hůře mluvil, tak to už mamka na nic nečekala a volala záchranku. Dopadlo to tak, že ještě v nemocnici ho postihla ještě jedna mrtvice a výsledek: je ochrnutý na pravou část těla - tedy pravá ruka a pravá noha ho moc neposlouchají a také hůře mluví - není mu moc rozumět. Takto ho to tedy postihlo. První týden byl na neurologickém oddělení, teď už je skoro 3 neděle na rehabilitačním oddělení. S mluvou je to trošku lepší, ale kolikrát mu nerozumíme co říká, tak se zeptáme znovu a to už si dá více záležet, že pak už mu rozumíme. Na tom rehabilitačním oddělení udělal trochu pokrok i s rukou, ale noha ho ještě moc neposlouchá. Na tom rehabilitačním oddělení s ním cvičí jak řeč, tak i tu ruku, nohu a chválí ho, že pokroky dělá. Zkouší už také chodit o berli. Minulý týden jsme ho měli na propustku na víkend doma, to samé se bude opakovat ještě tento víkend a pak na tom rehabilitačním oddělení bude ještě tak týden, 14 dní a dnes mu doktor navrhl, že by mohl jet ještě do rehabilitačního střediska někam do Podkrkonoší. Do nemocnice za ním chodí někdo z nás denně - střídáme se já, mamka, strejda a babička.
Táta měl jít původně - právě před měsícem, na operaci s krkavicí - s druhou stranou - na té první byl asi před 2 lety. A asi před 8 lety byl také už na jednom bypassu - to se týkalo nohy, tedy táta na ucpávání cév trpí. Tedy teď, když tátu postihla mrtvice, se operace s krkavicí odkládá.
Táta do té doby i kouřil, teď už měsíc nekouří, tak snad i pak přestane.
Petro, nevíte prosím, proč tátu mrtvice postihla - třeba z duchovního hlediska? A myslíte prosím, že se z toho úplně dostane? A snad už ho nic dalšího nepostihne.
Ještě naše údaje: já Dana narozena 1.2.82 a táta Jan narozen 18.3.1944. Moc Vám děkuji, s úctou Dana.

Dobrý den,
nevím, proč postihla mrtvice Vašeho tatínka, podle věhlasného vzdělaného Paracelsa - lékaře, astrologa a alchymisty - je 5 důvodů nemocí (fyzické, psychické, astrální vlivy, vliv osudový, ..
-Ens astrale (příčina kosmická) - nemoci vyvolané zcela vnějšími vlivy, hvězdy, klima, geologie
-Ens veneni (příčina v jedu) - nemoci vlivem endogenních a exogenních toxinů
-Ens naturale (příčina v přirozené konstituci) - nemoci ovlivněné vrozenými dispozicemi nemocného - genetická konstrukce, ale i interakce lidské přirozenosti a hvězd, síly elementů, analogie s makrokosmem
-Ens spirituale (příčina duchovní) – psychosociální a psychosomatické vlivy, mezi něž patřila i magie, která rámovala Paracelsovu realitu.
-Ens dei (příčina božská) – tato příčina má metafyzickou povahu, je očištěním sesílaným prostřednictvím Boha nebo je jeho znamením.

A mohou být ještě kombinované, většinou je to směska všech možnách příčin. Aby nemoc propukla, musí mít svůj spouštěč, musí být splněny určité podmínky - člověk musí mít k určité nemoci dispozice a taky na propuknutí nemoci musí být "správný čas". Ovšem náhoda to není...a mnohdy si lidé nástup nemoci výrazně uspíší.

Spíš co s tím? Určitě je dobře, že se tatínkův stav lepší, čím větší pokroky jsou v krátkém časovém limitu, tím lépe. Určitě bych důvěřovala dobrým a starostlivým lékařům a přidala k tomu ještě nějakou alternativu podle Vašeho - nebo tedy spíš tatínkova zaměření. To je vždycky nejlepší - spojit obojí v jeden celek...může to být homeopatie, bylinky, čínská medicína, něco, čemu by tatínek byl nakloněn a čemu by důvěřoval. Zlepšení stravování, nekouření, pohyb - procházky atd... jsou také vítané.
Pokud ale chtít nebude, pokud bude žít jako dřív, je to opravdu jen ejho rozhodnutí a jeho věc...
Držím palce, aby se zdravotní stav upravil co nejlépe to půjde.
Petra

Hezký večer paní Petro,
moc Vás prosím o názor, radu s touto známou, známe se cca 10 let. Ona je kartářka - vlastně na začátku jsem jí kontaktovala na inzerát a tak jsme se seznámily. Brzy jsme si vypěstovaly docela blízký a důvěrný vztah. Ze začátku to mezi námi bylo opravdu hodně intenzivní. Já k ní i hodně jezdila na několikahodinová sezení - vždy jsem za to platila - buď já, nebo a to hlavně, mi to platil tehdy můj přítel. Se známou(Andreou) si stále vykáme - nikdy jsme si ještě netykaly - je o 9 let starší. Tehdy mi hodně pomohla.
Ale v posledních letech - zvlášť poté, co jsme se s přítelem rozešli - jsou to už 4 roky, tak je náš kontakt čím dál chudší. V poslední době je to prakticky tak, že se většinou ozývám já - napíšu SMS a teprve až na to se ozve ona. Když něco potřebuji, musím jí stále o něco prosit, jakoby jí uhánět. Vím, že má hodně starostí, má i rodinu, ale to jí nebrání, aby se občas ozvala i ona a zeptala se třeba jak se mám? - to by mi stačilo. Když už se tedy domluvíme, řešíme po telefonu mé problémy, ale Andrea u toho volání vždy něco dělá - je to takto sice zdarma, ale..A takovýchto volání moc nebývá.
Mrzí mě na ní více věcí a to dlouhodobě a proto dost reálně uvažuji, že bych se s ní v tomto životě rozloučila definitivně. V minulosti jsem jí už několikrát říkala co mi na ní vadí, co mě v jejím chování vůči mně mrzí, pak se třeba nějakou chvíli chovala dle mých přání, ale pak to opět sklouzlo k jejímu stávajícímu chování. Navíc někdy mám pocit, že mi ani nerozumí, že mezi námi vznikají zbytečná nedorozumění. Tento kontakt už mi skoro nic nedává. Dnes jsem jí po SMS napsala co mi vadí, s čím jsem u ní nespokojená.
Myslím si prosím správně, že mě kontakt s Andreou vyčerpává a měla bych se s ní v tomto životě definitivně rozloučit - jak to chci udělat, nebo jí mám dát ještě šanci? Má mě Andrea ráda?
Moc Vás prosím o Váš názor na tuto mou situaci paní Petro a moc Vám děkuji. S pozdravem Dana

Dobrý den,
přátelský vztah, aby byl dobrý a funkční, musí být oboustranně chtěný, a také v něm musí být v rovnováze braní a dávání.
V tomto případě mi to nepřijde. Tak, jak to popisujete, je to jednostranné.
Rozumím tomu tak, že pokud jste byla klientkou oné paní, dávala Vám cosi zpět - rady, náklonnost, pomoc, a dnes, když už máte kontak s ní zdarma, se Vám zdá, že se Vám už tolik nevěnuje.
Je a bylo tohle přátelství? Podle mě ani ne.
Hodně lidí se "upne" na svého psychologa, terapeuta, zpovědníka a naváže s ním "kamarádství"...i možná proto, aby se tomuto terapeuti vyhnuli, nechávají si odstup, vykání, atd...
Terapeut má často důvěrné klienty, ty mu za jeho služby platí, jistě k nim má náklonnost, nejsou mu lhostejní, má je rád...ale...není nebo nebývá to oboustranně vyvážený vztah.
Může to někdy přerůst v pravé přátelství, ale jak říkám, musí zde být rovnováhá dávání a braní na obou stranách.

Být Vámi, brala bych to tak, že jste s Vaší známou prožily hezké chvíle, že Vám pomohla a že už si dál nic víc zřejmě předat nemůžete, takže vztah zřejmě pomalu končí. Nedělala bych to ani násilně, nechala bych tomu volný průběh, prostě pokud to má vyšumět, vyšumí to.
Někdo k nám do života vejde na pár chvil, někdo na delší čas a někdo na celý život...tak to prostě v životě je.
Nelze druhému vnucovat přátelství, pokud o něj nestojí. To se nedá vynutit ani přikázat, je to dobrovolné. pokud je vztah jednostranný, je to pro druhou stranu navíc strašně vyčerpávající.
Byla bych ráda za to, co se mi dostalo...a snažila bych se neupínat na jednoho člověka.

A nezapoměňte na vyváženost v každém bližším vztahu :o). Někdy je člověk v obtížné situaci a opravdu od druhých hlavně bere...bere si to, co do toho vztahu předtím nebo potom zase investuje. O tom je přátelství, o vzájemné důvěře, vzájemné pomoci a vzájemném pochopení

Mějte se moc hezky, Petra

Dobrý den, již delší dobu se zkouším dostat na stránky TYNVLUD, jsou blokované, což je škoda. Bylo tam plno plnohodnotných informací, které jen tak někde nedajdete. Koukala jsem, že se tady o tom zmiňujete, nevíte jak se na stránky dostat, jméno toho pána, co je provozoval si už nepamatuji.

Bohužel stránky byly zrušeny, už nejsou dostupné.
Petra

Dobrý den Petro,
psala jsem Vám 21.1.2013 a prosila Vás o radu ohledně manžela, který je nezaměstnaný. Dala jsem ve všech směrech na Vaši radu, snažila jsem mu hledat práci, pomáhat mu, řekla jsem mu, že mu věřím, že si práci dokáže najít. Práci si našel, byli jsme rádi, nebyla sice v jeho oboru, ale bavila ho. Bohužel mu zaměstnavatel dal po týdnu výpověď. Manželova vina to nebyla.Zaměstnavatel mu prostě řekl, že si to špatně vypočítal a že dalšího člověka neuživí. Byl to takový šok pro něho i pro mě, že jsem se z toho nemohla vzpamatovat celý týden. Myslela jsem si, že začne přemýšlet o tom, že se vrátí do bývalé práce, protože bývalý zaměstnavatel měl o něho opravdový zájem. Místo toho je nemluvný, že by se vrátil nechce zase vůbec slyšet. Třeba dělám chybu, že mu říkám, že by mně to nevadilo, že se má vrátit, ale začal o bývalé práci mluvit sám a argumentovat tím, že se vůbec nevrátí. Řekla jsem mu, že pracoval v takovém oboru, který je dost vyjímečný a že k naší smůle si bude práci hledat špatně.Že se může stát , že ve zkušební době ho může propustit kdokoliv. Jen jsem mu chtěla opravdu otevřít oči a snažila jsem se, aby pochopil, že v dnešní době a v našem věku je to těžké najít si práci. Vzalo mně to hodně sil, je to dlouhá doba a je mi líto, že nedokáže pochopit, že on také potřebuje zabezpečení v době nemoci, že nemůže stavět na své hrdosti všechno a musí vědět, že má manželku a děti, které sice už živit nemusí, ale pořád jim může pomáhat. Dělá nám všem opravdu starosti a já už nemám ani chuť pomáhat mu a říkat mu to, co jsem mu řekla nejmíň 1000 x. Bojím se, že už všeho bylo dost a začínám se mu stranit.Co byste mi radila? Moc děkuji Jana.

Dobrý den,
no vidíte, že ta důvěra k němu zafungovala, tak to tak dělejte dál. Jemu bude stačit ta podpora, ne povídání, co má a nemá dělat...někdy je lepší pro muže méně slov a víc mimoslovního povzbuzení.
Dnes se hledá práce špatně, ale jde to, jen to déle trvá...byli jsme zvyklí na něco jiného.
Ani zaměstnavatelé to nemají jednoduché - musí hodně počítat. A co nějaké menší vlastní podnikání - to nejde?
A věřte tomu, že čím víc budete na manžela tlačit, tím větší ON bude klást odpor už ze zásady - zákon akce a reakce... tlakem na něj nemůžete získat vůbec nic - krom zloby a odporu také z jeho strany.
Vždyť lidi, co se mají rádi, by vedle sebe měli stát v dobrém i zlém...někdy je líp, někdy hůř, bylo by škoda, kdyby vás tohle rozdělilo.
Petra

Dobrý den, Petro,
děkuji Vám za Vaši odpověď a radu. Vždycky když mně napíšete, zklidním se. Vím, že tlakem nezískám nic, jenomže já jsem byla opravdu dlouho trpělivá a vidím už i na manželovi, že mu není jedno, když nemá práci a už je z toho taky nervozní. Podnikání by šlo, ale vůbec by ho to neuživilo, všechno jsme probrali a spočítali.Má koníčka, ve kterém by mohl podnikat, ale bohužel to není jednoduché, kdyby si zaplatil sociální a zdravotní pojištění,náklady, tak by to nevycházelo. Já jsem doufala, že se vrátí zpátky do bývalého zaměstnání. Se zaměstnavatelem jsou kamarádi, nepohodli se prostě,zaměstnavatel se v den konfliktu choval na zaměstnance povýšeně ( tak mně to bylo řečeno ) a manžel mu sprostě nadal a sám řekl, že odchází.Řekli si, že to přehnali oba a domluvili se na případný návrat.Zaměstnavatel se také ozval, jak řekl a chtěl, aby se manžel vrátil zpátky, že mu chybí jeho přehled a to co manžel uměl. Bylo to na konci listopadu. Mezitím byl v jeho bývalém zaměstnání ještě jeden problém a manžel se srovnává sebe a ostatních, srovnáváná co by bylo kdyby tam byl on, co by dělal, kdyby ...... Prostě je stále v myšlenkách v bývalé práci a mohl by klidně nastoupit. Ne, nebude se ponižovat.Já si myslím, že by se ponížil v tom případě, kdyby za zaměstnavatel šel manžel sám a řekl, podívej se, nemám práci, vezmeš mě zpátky, jsme kamarádi ,uděláme tlustou čáru a začneme znova.Já to jako ponížení nevnímám, pokud udělal zaměstnavatel první krok a taky proto, že jako chlap má držet slovo, neměl se s ním domlouvat , že se případně vrátí. Toto mě nejvíc zlobí, že práci může mít a nechce. Je hrdý, ano chlap má být hrdý, ale taky udělal chybu, má uznat, že se má chovat šlušně, neříkám, že si má nechat líbit všechno, ale jednou to byl jeho zaměstnavatel a nemá mu sprostě nadávat.Toto mě trápí, už si myslím, že manžel hrá divadlo. Jak se na to díváte Vy? Myslíte si, že by se ponížil kdyby se vrátil zpátky? Nehledal si práci, protože si myslel, že se vrátí? Když se může vrátit, nechce. Nemůžu se v tom vyznat, mluvit o tom s ním nemá smysl. Děkuji Vám moc za Váš názor. Přeji pěkny den. Jana