...a jak?
"Skutečná" modlitba je osobní vztah a komunikace s Bohem...napojení se na jeho energii, prostředek Lásky mezi námi a jím. Přibližuje nás Bohu a přináší těsný vztah.
Často v modlitbě prosíme za něco či někoho v nouzi, nebo když se chceme dobrat nějakého cíle (pro sebe či pro druhé), nebo něco získat (pro sebe či pro druhé)...a nakonec to třeba i získáme, jen - zjistíme, že to není to ono. Že výsledek přesně neodpovídá přání nebo se mezitím naše touhy změnily.
Lidé se modlí často se slovy: "Pane, prosím dej, aby... prosim zařiď, aby...prosím, já chci....".
V modlitbě (a vlastně i v přání vyslaném "nahoru") by měla být pokora a také odpoutanost:"Ne má, ale Tvá vůle se staň" - jenže tohle je doopravdy pro chtění člověka a jeho Ego tak strašlivě strašlivě těžké. Bojíme se vytěsnit z přání a modlitby to, co si my sami představujeme a chceme jako nejlepší pro nás nebo pro druhého.
Je pro nás těžké nebo úplně nemyslitelné nechat na Bohu, aby on sám posoudil, co je pro nás nejvhodnější a dobré.
Přístup s pokorou a potlačením vlastní vůle je to nejlepší, co v modlitbách můžeme udělat.
Ze své pozice a ztraceni v nějakém svém problému a omezeného pohledu totiž vůbec nemůžeme objektivně a s nadhledem posoudit, co je v tu chvíli nejlepší. Neznáme Boží plán.
Častokrát zjistíme, že pokud se dokážeme v modlitbě oprostit od toho chtění a prosazování vlastní vůle a necháme sled událostí na Bohu samotném,, je konečný výsledek ten naprosto nejlepší a nejuspokojivější, jaký jsme si mohli přát. Často to zjistíme až s odstupem.
Samozřejmě to neznamená zříci se aktivity a pouze pasivně čekat, až se snese nějaká pomoc zhůry. Přimeřená aktivita je důležitá. Řiďme se intuicí a zdravým rozumem.
Někdy se modlitba ani naše přání nesplní, protože v životě samozřejmě mají své místo různé vlivy a zákonitosti, třeba zákon akce a reakce - příčiny a následku.
Ale mohou stát i zázraky, ty se nedají vynutit. Ani vymodlit :o).
Ty přicházejí nečekaně, mimochodem.
Nemusíme odříkávat Otčenáš. nemusíme klečet a spínat ruce...naše motlitba nemusí být vidět, může být krátká, neviditelná, ale - osobní, opravdová. Čím čistší "srdíčko" máme a čím vřelejší naše modlitba je, tím silnější je.
Modlitba je velmi velmi silný nástroj pomoci a přijetí a také nástroj klidu a míru, je potřeba k ní ale přistupovat osobně, s vnitřním vztahem k Bohu, s pokorou a s tím, že nelpíme na tom, aby naše prosby byly splněny.
Je to naprosto to nejlepší, čím můžeme vylepšit náš život - a naši lásku, snahu, píli a soustavnost.
Pomocí ní můžeme lehce vstoupit do vztahu s Bohem a přijmout jeho pomoc a lásku. Ne vždy podle našich představ, ale přesto takovou, kterou nám dává bez podmínek, tu nejlepší pro nás.
Já jsem raději v těchto chvílích sama, nerušena nikým a ničím. Někdo je rád se svými modlitbami mezi druhými lidmi, potřebuje sdílet a být podpořen druhými (protože je psáno, že kde se sejdou dva nebo tři v Jeho jménu, bude On uprostřed nich).
V této době se stává pro mnoho lidi modlitba téměř nezbytností, lidé jsou hodně nespokojeni, ztratili iluzi o světě, o rodině (a tudíž o důležitém tradičním útočišti), o lásce, o svých bližních, o smyslu života. Lidé jsou rozčarovaní, smutní, naštvaní, mají pocit osamělosti a bezvýchodnosti. Ve skutečnosti hledají bezpodmínečnou a skutečnou lásku, kterou zde na Zemi umí dát zatím jen hrstka lidí. Hledají ji ale tam a mezi těmi, kde ji nikdy nalézt nemohou.
Možná proto to tu tak je, abychom zase hledali to skutečné, to věčné, to opravdové.
Moje rada: Pokud se modlíme za něco či někoho, zkusme to udělat co nevřeleji, nejbezprostředněji a tak, abychom měli na paměti - Tvá vůle se staň (tedy pokud je to v nejvyšším dobru dotyčného a také v Božím plánu - tedy "dovoleno")
(upraveno 29.12.2015)