léčitelé a Víra
Když jsem psala zamyšlení o modlitbě a důvěře, hledala jsem na netu příběh o zázračném uzdravení Ježíšem.
Našla jsem i spoustu jiných článků - a mezi nimi také ten, který je ortodoxně křesťanský a který varuje před léčiteli všeho druhu. Ale jak daleko můžeme za získáním svého zdraví jít?
Protože jsem se v životě setkala s poměrně dost nemocnými lidmi, kterým současná medicína nemohla již nic víc nabídnout a kteří chtěli žít a být zdraví - sama jsem usilovně hledala prostředky, kudy pro ně získat pomoc. Už tehdy me zarazilo mínění některých lidí, že člověk by neměl vstupovat do božího plánu a do své karmy, do toho, co je dáno, ale přijmout svou nemoc nebo nemoc svého blízkého jako prostě danou, a když tedy lékaři nemají žádné prostředky, aby ji zdárně vyřešili, nemocný by měl pokorně snášet svoje břímě a přijmout jej jako fakt.
Hlavně - hlavně nevyhledávat NIC altermativního, žádnou pomoc léčitelů (to bych pochopila) ale ani bylinkářů či homeopatů, lidí, zabývajících se reflexními masážemi či čínskou medicínou.
Tito lidé ohánějící se Božím plánem hážou všechny "alter" do jednoho pytle. A přece na bylinkách není nic závadného - naopak, první knihou, která se mi v mládí za totality dostala do ruky byla knížka Marie Treben - Zdraví z Boží lékárny. A taky to tak je - na každý neduh existuje nějaká bylinka, rostlinky jsou Boží lékárnou, jen si správně vybrat.
A co je závadného na akupresurních či akupunkrturních bodech či reflexních masážích: Vždyť čínské způsoby léčby jsou k dispozici několik tisíc let.
..............................................................
SMÍME zasáhnout sami sobě aktivně do života, či musíme pasivně snášet to, co na nás bylo "sesláno z nebes":? Vzhledem k tomu, že na spoustě nemocí máme vlastní zásluhu svým způsobem života, neměli bychom brát nemoc jako to, co musíme pasivně snášet. O to píšu v článku, Jak se uzdravit.
Je to o tom, že pokud k nemoci a jejímu vyléčení přistoupíme s vědomím: "ne moje, ale Tvoje vůle se staň", neprotivíme se nijak Božímu plánu, ale současně nám to dá svobodu k tomu,a bychom mohli najít způsob, jak se vyléčit.
Nic dobrého asi ennajdeme pod vlivem strachu a paniky nebo marnosti
Pokud se po prvním ataku paniky uklidníme a budeme hledat krom té lékařské další pomoc intuitivně a pečlivě, pokud porpsíme o vedení a podporu "nahoru" nakonec jistě vhodného člověka najdeme. Nikdy nic není ztraceno, z každé situace existuje východisko. Nědeje umírá poslední.
Nejsme ovečky, abychom jen trpně snášli svůj osud....ano, pokud něco nejde změnit (a zvláš´t podle našich představ), pokud určité věci musíme poznat a prožít, pak se stejně nedá nic dělat - ale vždycky - VŽDYCKY je naděje na změnu a i na zázrak.....a můžeme mu mnohokrát dopomoci.
Rozhodně ale ne tím, že se jen smíříme se stávajícím stavem věcí a propadneme jen zoufalství a útrpnosti. Pokud aktivně a zásadně zasáhneme do svého nitra, vždycky cosi uvnitř sebe změníme. A když se člověk pohne dopředu uvnitř sebe, hnou se i ostatní souvislosti a okolnosti kolem a ukážou se další cesty pomoci a zdraví.
Pokud budeme aktivně hledat, s klidnou rozvahou a bez panického strachu, s důvěrou ve Vyšší vedení, vždycky narazíme na důležitou křižovatku, kdy si budeme smět vybrat, kudy chceme jít dál.
Zde musíme vybírat a vážit pro a proti pouze intuicí, srdcem a vždycky jen sami v sobě. A pak se po jedné z cest křižovatky vydat dál....
A musíme pochopit toto:
Pokud použijeme cokoliv z alternativních metod, pak by měl jít v ruku v ruce i vitřní - "duchovní" růst a pak také hodně aktivní snahy o uzdravení od nás. A současně NIKDY nesmíme pro náš prospěch zneužít nikoho jiného nebo druhému člověku ublížit...povědomost v duchovním . Tedy - žádnou magii s rituály (jedinou výjimkou je Rituál odpuštění), žádné prospěchářství, ale vše tak, abychom měli čisté svědomí a byli s průběhem léčení sami spokojeni. To určitě ucítíme.
Ano, pokud sáhneme po alternativě - musíme mít z toho celku dobrý pocit, důvěru v uzdravení a hlavně důvěru v sama sebe.
............................................................
Na oněch stránkách, které mne ponoukly k tomuto článku, byla vyzdvižena práce a uzdravování lidí Ježíšem Kristem...a ve srovnání s ním práce současných léčitelů.
S tímto srovnáním nemohu souhlasit - Ježíš byl totiž jedinečný, výjimečný, nebyl to člověk v pravém slova smyslu a žádný ze současných léčitelů nemůže být jako on, nemůže mít jeho schopnosti, toto nejde srovnávat!
A nejhorší snad na tom všem je, že ti nemocní lidé, kteří čtou takovéto stránky, pak mají dokonce pocity viny, že se tou snahou uzdravit se "nestandardně" - tedy nejen tím, co omezeně nabízí současná medicína - vůbec protiví Boží vůli a že se snaží proti Boží vůli zlepšit si svůj život. Ale od toho tu přece jsme. Nic není neodvratně dané, vše je řešitelné, i když něco hodně obtížně. Ale vždycky je naděje. Nikdy nikdo nikomu nesmí vzít naději.....jak by bez ní člověk mohl žít? To přece nejde.
Takže se nebojme hledat pomoc pro sebe nebo pro své blízké tam, kudy nás táhne srdíčko.
Je pravda, že léčitelů je mnoho a že mnoho z nich opravdu mnoho neumí, jsou třeba jen dobrými psychology a manipulanty, ale mnoho mnoho je jich výborných, toužících pomáhat druhým lidem. Mnoho je jich hodně vzdělaných a s velkým duševním i duchovním obzorem.
Ze své zkušenosti opravdu vím, že když někdo těžce onemocní, popadne ho šílený strach a panika.....a spousta odborníků a blízkých ho v tom ještě utvrzuje a strach posiluje a mnozí prohlubují marnost a beznaděj.
Pokud se ale někdo chce doopravdy uzdravit, nejde to dělat ve strachu a panice, tak se nejde správně rozhodovat, a neslyšíme srdíčko a intuici. Je potřeba se zastavit a zeptat se sama sebe - jak a co chceme.....a ono to půjde....pak můžeme slyšet ten slabounký hlásek uvnitř nás.....co nám radí správně.
A pak se nebojme tou cestou jít. Je lepší, pokud máme kolem sebe samé nevěřící Tomáše, si svá rozhodnutí nechat pro sebe...protože vše je energetického rázu a i v případech nemocí je to energie proti energii....a zvítězí ta silnější. Potřebujeme tedy lidi a energie, které nás podpoří, ne které nás zastaví a znejistí. Proto mějme po boku někoho (a to samozřejmě platí pro běžné léčení a dokonce pro všechny životní projekty), kdo nás v našem snažení podpoří, ne ty, kteří nás budou zrazovat a děsit.
Vždycky na každého čeká někde nějaká pomoc. Nemusí být přesně taková, jakou si ji představujeme, ale nic není předem ztracené. Jen ji musíme využít.
Tak hodně štěstí.
A uvědomme si, že každý je zodpovědný sám za sebe - a i za svůj život a zdraví.