O sté opici - neboli o morfogenetickém poli.

 

Příběh dle K. Keyese - Teorie o sté opici.

     Na ostrově Košima žije kolonie opic Macaca fuscata. Tento pokus byl prováděn v letech 1952-1958. Vědci vzali batáty a hodili je opicím do písku. Dlouho jedly opice batáty umazané a obalené pískem, až jednoho dne napadlo mladou samičku, že by si batátu mohla omýt ve vodě. S úspěchem. Tento trik naučila postupně ostatní opičí děti, poté i svou matku a svého otce, a ti zase své rodiče.

      Zanedlouho všechny mladé opičky umývaly batáty. Z dospělých se to naučily pouze ty, které imitovaly chování svých dětí. A najednou nastal obrat. Stalo se to v okamžiku, kdy tento způsob začalo provádět "kritické" množství opic....Dr. Watson toto množství určil svévolně na sto kusů (proto teorie O sté opici)....a najednou začaly umývat batáty téměř všechny opice na ostrově bez předchozího učení. 

A nejen to!. Ve stejný čas (v r. 1958) začal stejným způsobem omývat batáty stejný druh opic na všech dalších ostrovech. Dokonce i na hlavním ostrově Japonska v Takasakiamě opice Macaca fuscata omývaly batáty.

Neexistoval žádný způsob komunikace mezi opicemi, který by to mohl vysvětlit. Bylo to poprvé, kdy vědci něco takového pozorovali. Učinili závěr, že musí existovat nějaký druh morfogenetické struktury nebo pole, jež se rozprostírá nad těmito ostrovy a skrze které byly tyto opice schopny se dorozumívat.

Důležité je samozřejmě i to, že danou věc musí přijmout za svou "sto" jednotek.....prostě určitý počet jedinců daného druhu = kritický počet, aby vliv na toto pole začal fungovat a toto pole pak předalo informace všem jedincům stejného druhu.

 

Morfogenetické pole

Teorie tzv. „morfogenetických polí“ anglického biologa R. Sheldraka (1981) má mimořádný význam pro hermetismus, protože v podstatě potvrzuje jeho klíčový koncept astrálu. Tato „morfogenetická pole“ jsou podle něj „neviditelné organizující struktury, které formují a utvářejí věci jako krystaly, rostliny a zvířata a působí tím organizačně na chování“. Tato pole obsahují sebrané informace všech minulých dějin a evoluce a existují mimo materiální struktury, nejsou fixovány v genech.

(Wikipedia: Morfogenetické pole je ve vývojové biologii skupina buněk schopných reagovat na jednotlivé lokální biochemické signály vedoucí k vývoji morfologických struktur nebo orgánů. Morfologické pole se v času a prostoru dynamicky mění, uvnitř něj se nachází sbírka vzájemně se ovlivňujících buněk, z níž se formuje nějaký orgán. Vývoj buněk v morfologickém poli jakožto skupiny je pevně určen, buňky v poli končetiny se změní v tkáň končetiny, buňky v srdečním poli se změní v tkáň srdce. Na druhou stranu programování konkrétní buňky v morfologickém poli se může změnit: vývoj jednotlivých buněk v srdečním poli může být na základě signálů mezi buňkami přesměrován tak, aby byly nahrazeny konkrétní poškozené nebo chybějící buňky)

 

Koncept morfogenetického pole byl formulován již r. 1922 a vyjadřuje myšlenku, že organismus je ve svém růstu ovlivňován formotvornými poli. Představa těchto polí je analogická známým polím fyziky: tak jako magnety jsou obklopeny poli, mají i organismy neviditelná pole, která řídí jejich vývoj a určují jejich formy. 

Dokazují to případy regenerace.

Vezmeme-li normální vajíčko vážky (Libella), v němž se vyvíjí embryo, a v polovici je přeškrtíme nití, jedna jeho část odumře, ale z jeho druhé poloviny se nevyvine jen jedna část embrya, nýbrž dokonalé (i když o něco menší) embryo. Z části vajíčka jsme dostali celý organismus, který byl nějak schopen vyrovnat se s poškozením a navzdory němu vytvořit celek. S magnetem je tomu podobně: rozřízneme-li magnet na dvě poloviny, nedostaneme dvě půlky magnetu, ale dva úplné magnety.

Tyto skutečnosti lze vysvětlit morfogenetickými poli - což učinil r. 1922 A. Gurvič a pokračoval v tom P. Kammerer. Rovněž R. Sheldrake (1981) se zabýval morfogenetickým polem. Ten vyšel z faktu, že krystaly ze zcela nových roztoků se vytvářejí rychleji, když jsou tyto roztoky v laboratořích častěji připravovány. Je tomu tak proto, že rezonují na vibrace formotvorného nemateriálního činitele, resp. „pamětní banky“. Nejde tu však o pouhý mechanismus, ale o smysluplný proces fungující v rámci určitého duchovního řádu, který je v pozadí kosmického dění. Existují tedy morfogenetická pole, a nejsou to pole magnetická ani elektrická, nýbrž pole sui generis, která mají určitou formu (např. pole růže má „růžitvornou formu"). Pole, které dává např. formu kočce, je jakýmsi kompozitem skutečných forem všech dosavadních koček. Morfogenetické pole je astrálním vzorcem toho kterého druhu života.

 

A teď trochu laicky - pro nechemiky a nefyziky

Morfogenetické pole je jakási síť kolem planety Země - krystalická eviditelná struktura, která obklopuje planetu a udržuje vědomí života každého druhu.

Každý druh živého organismu, vyskytující se na Zemi, má svou vlastní síť, která působí jen na tento druh organismu.

Bez této pro každý druh specifické sítě by nemohl daný druh vůbec existovat. 

Původně bylo okolo Země 30 milionů sítí (tolik bylo na zemi druhů živočichů), nyní existuje 13-15 milionů a tento počet se stále zmenšuje, jak hynou jednotlivé druhy organismů. Je pro každý druh velmi důležitá.

I kdyby existovali poslední dva brouci daného druhu, budou mít svou vlastní síť, bez ní by totiž nemohli žít.

Tak to funguje.

Každá tato síť je unikátní, neexistují dvě stejné a právě proto jsou těla a systém fungování každého druhu živočicha jedinečná.

To vysvětluje, jak je možné, že vznikla teorie O sté opici - informace se předávaly skrz tuto síť.

I lidé mají svou síť (a dokonce ne jen jednu), a je v ní vše - vše, co bylo a je vytvořeno od prvních lidí zde na Zemi. 

Dovedeme si představit, CO všechno je v této síti zachyceno, jaké obrovské vědomí všech někdy žijících lidí zde je uloženo?

 

Upraveno 29.11.2014